When the life gives you a lemon.....

17. august 2017 at 22:13 | Elie |  Téma Týdne
Letos v březnu jsem zmlátila cizího chlapa. Protože neumím zvládat stres. Nutno dodat, že to on to vyprovokoval a strčil do mě jako první. V tu dobu se na mě opět hrnuly sračky že všech stran a mě prostě ruply nervy. Víte jak v rychle a zběsile Dom málem umlátil toho týpka pajcrem? Jo myslela jsem si, že je to jen pouhá režisérkská přitaženost za vlasy, přece nemůžete někoho jen tak skoro umlátit pajcrem, protože máte vztek.
No tak to jde, dokonce můžete posekat jako žito i chlapa, který je o deset let starší a dvacet kilo těžší. Se svým metrem šedesátsedm jsem ho sesekala v přítomnosti desítek lidí jak nic, oprášila si kalhoty, sebrala že země kabelku, telefon a klíče a za smíchu přihlížejících jsem odkráčela středem chodníku a pokračovala v cestě do nemocnice za babičkou. A stalo se to jen proto, že jsem se odnaučila ukazovat bolest, brečet a vlastně jsem za posledních pár let vymazala veškeré emoce. Rozchod, žádný slzy. Babička v nemocnici, žádný slzy. Mrtvý spolužák, žádný slzy. Ten šmejd mě balí a má holku,žádný slzy. Sračky mojí nejlepší kámošky, blízko, ale žádný slzy. Sestra mě nepustí do baráku za našima, žádný slzy. Už nikdy tam nevkročím, žádný slzy. Výpověď, žádný slzy. Vyspala jsem se s ním a tím to končí, žádný slzy. První den v nové práci, žádný strach. Jen spousta bolesti uzavřená ve mě, protože žádný z těch sraček nedám ani jednu jedinou pitomou slzu. Sračky jinejch lidi na moji hlavu.

"Páni Elie, ty jsi nezmar, já tě obdivuju, jak máš všechno v piči."
"Ještě, že tě mám."
"To je dobře, že si z toho nic neděláš."

Bla, bla, bla, ani kousek slabosti. Nikdy nikomu neukazuju, že mě zranil, nedovolím to. Vybudovala jsem si image bezstarostné mrchy, které na ničem nezáleží, ale kolik to stojí dřiny. Jedu na doraz, nemůžu zpomalit ani zastavit, když se zastavím zhroutím se. Je to jako topit se, přestaneš šlapat vodu, umřeš. Už ani nevím, jak být zranitelná. Nepotřebuji zachránit, jen potřebuju někoho, kdo by se se mnou opil a pak vyspal a nechal mě vysypat si všechny ty sračky z hlavy. Nepotřebuju zabít moje démony, potřebuju někoho, kdo dokáže běžet společně s nimi. Mám chuť vzít basebolku a něco rozbít a pak mít skvělej sex a druhej den kocovinu.
Jsem jako hromádka písku, na kterou se neustále přisýpá, ale co až dopadne poslední zrnko a celá ta hromada se začne hroutit, co pak?
Sedím na balkoně s umytou hlavou jen v pyžamových šortkách a tričku,zachumlaná ve svém oblíbeném dlouhém černém svetru a piju křídla. Mám svoji I don't care náladu a jsem utahaná, celkově. Možná je to tím drinkem možná životem a všema těma sračkama a možná jsem opilá a možná bych měla jít spát, než spadne to poslední zrníčko na misku vah a převáží mě špatným směrem.

S láskou nezranitelná mrcha (ex Cropp bitch) Elie

Když ti život hází citrony udělej z nich limonádu.
Když to život hází sračky, udělej z nich čokoládu.
Dobře, tohle už asi bylo přes čáru, ale musela jsem to odlehčit, přece nejsem žádná fňukna, ne 😉
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 18. august 2017 at 1:30 | React

Cesta bojovníka je už taká, na hranici šialenstva, keď stačí tak málo.
Drž sa!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie