August 2017

When the life gives you a lemon.....

Thursday at 22:13 | Elie |  Téma Týdne
Letos v březnu jsem zmlátila cizího chlapa. Protože neumím zvládat stres. Nutno dodat, že to on to vyprovokoval a strčil do mě jako první. V tu dobu se na mě opět hrnuly sračky že všech stran a mě prostě ruply nervy. Víte jak v rychle a zběsile Dom málem umlátil toho týpka pajcrem? Jo myslela jsem si, že je to jen pouhá režisérkská přitaženost za vlasy, přece nemůžete někoho jen tak skoro umlátit pajcrem, protože máte vztek.
No tak to jde, dokonce můžete posekat jako žito i chlapa, který je o deset let starší a dvacet kilo těžší. Se svým metrem šedesátsedm jsem ho sesekala v přítomnosti desítek lidí jak nic, oprášila si kalhoty, sebrala že země kabelku, telefon a klíče a za smíchu přihlížejících jsem odkráčela středem chodníku a pokračovala v cestě do nemocnice za babičkou. A stalo se to jen proto, že jsem se odnaučila ukazovat bolest, brečet a vlastně jsem za posledních pár let vymazala veškeré emoce. Rozchod, žádný slzy. Babička v nemocnici, žádný slzy. Mrtvý spolužák, žádný slzy. Ten šmejd mě balí a má holku,žádný slzy. Sračky mojí nejlepší kámošky, blízko, ale žádný slzy. Sestra mě nepustí do baráku za našima, žádný slzy. Už nikdy tam nevkročím, žádný slzy. Výpověď, žádný slzy. Vyspala jsem se s ním a tím to končí, žádný slzy. První den v nové práci, žádný strach. Jen spousta bolesti uzavřená ve mě, protože žádný z těch sraček nedám ani jednu jedinou pitomou slzu. Sračky jinejch lidi na moji hlavu.

"Páni Elie, ty jsi nezmar, já tě obdivuju, jak máš všechno v piči."
"Ještě, že tě mám."
"To je dobře, že si z toho nic neděláš."

Bla, bla, bla, ani kousek slabosti. Nikdy nikomu neukazuju, že mě zranil, nedovolím to. Vybudovala jsem si image bezstarostné mrchy, které na ničem nezáleží, ale kolik to stojí dřiny. Jedu na doraz, nemůžu zpomalit ani zastavit, když se zastavím zhroutím se. Je to jako topit se, přestaneš šlapat vodu, umřeš. Už ani nevím, jak být zranitelná. Nepotřebuji zachránit, jen potřebuju někoho, kdo by se se mnou opil a pak vyspal a nechal mě vysypat si všechny ty sračky z hlavy. Nepotřebuju zabít moje démony, potřebuju někoho, kdo dokáže běžet společně s nimi. Mám chuť vzít basebolku a něco rozbít a pak mít skvělej sex a druhej den kocovinu.
Jsem jako hromádka písku, na kterou se neustále přisýpá, ale co až dopadne poslední zrnko a celá ta hromada se začne hroutit, co pak?
Sedím na balkoně s umytou hlavou jen v pyžamových šortkách a tričku,zachumlaná ve svém oblíbeném dlouhém černém svetru a piju křídla. Mám svoji I don't care náladu a jsem utahaná, celkově. Možná je to tím drinkem možná životem a všema těma sračkama a možná jsem opilá a možná bych měla jít spát, než spadne to poslední zrníčko na misku vah a převáží mě špatným směrem.

S láskou nezranitelná mrcha (ex Cropp bitch) Elie

Když ti život hází citrony udělej z nich limonádu.
Když to život hází sračky, udělej z nich čokoládu.
Dobře, tohle už asi bylo přes čáru, ale musela jsem to odlehčit, přece nejsem žádná fňukna, ne 😉

Alice in Wonderland

13. august 2017 at 18:09 | Elie |  Básničky
Alice in Wonderland
Take me to wonderland, behind the mirror
where you can see your nightmare clearer
stick and stones may brake my bones
but deep inside I´m brake, lost in crowds
take me to wonderland behind the mirror
where demons in my soul scream louder than before
what can you see, when the lights turn off
and dark shadows with claws scratching your soul
what if Alice was real
and we are the crazy ones to set her free
what if she chain by the chains
that little noise in our brains
are you baby scared right now?
that´s okay, let´s jump to the rabbit hole
maybe Mad Hatter wants my head
and what about that concreet walls across the heart
I want my answers so damn badly
so let´s jump to the rabbit hole with me

Highway to Hell

4. august 2017 at 20:28 | Elie
Naše konverzace jsou jako možnost řídit Porsche. Rychlé, nebezpečné, žhavé, šílené. Neskutečně úžasná nabídka, co na tom, že je tu možnost skončit omotaná okolo sloupu po nárazu ve dvě stě kilometrové rychlosti a nepřežít. Neuvěřitelné zrychlení z nuly na sto, jako eskalace našich rozhovorů.
Jenže někdy je čekání na Tvé odpovědi, jako chtít automatický řazení v tom nádherným autě, naprosto nesmyslné. Jako sledovat varování o překročení rychlosti, zobrazené, ale zbytečné.
Stejně jako po dvouset metrovém sprintu dojde palivo, tak naše konverzace z ničeho nic končí.

A evidentně vyspat se s Tebou je stejné jako si na záda namalovat červený terč. Nebo se možná tím žhavým autem nechat srazit v tý dvouset kilometrový rychlosti. Dostávám to pokaždé sežrat od člověka u kterého bych to nečekala. Jak hodná milá Elie skončila v posteli s Tebou. Všichni jen soudí, ale ještě NIKDO se mě nezeptal, jestli Tě vůbec mám ráda. Ze všech těch lidí, kteří mi to předhazují nechápou, že jsem s Tebou spala, ne protože bylo čas i místo, ale protože jsem chtěla. Proboha, mohla bych se vyspat s kýmkoliv jiným a stačila by mi k tomu jediná zpráva, jenže já chtěla zrovna Tebe.
A já Tě ráda mám a ty to víš....

Tak pokaždé, když mi vyskočí zpráva od Tebe, se připoutám a doufám, že mi to několika géčkové zrychlení nezlomí krk. Ten adrenalin z konverzace s Tebou za to stojí, těžko se mi odolává a ty to dobře víš. Nechám Tě prošlápnout plyn a doufám, že se vyhnem svodidlům...
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie