Z(a) tracená na ostrově

5. july 2017 at 16:12 | Elie |  Téma Týdne
Byla jsem rozpolcená mezi touhou Ti prohrábnout prsty vlasy a zjistit zda jsou tak příjemné na dotek, jak si to pamatuji a neodolatelným nutkáním pospojovat pihy na Tvých ramenou, tak jako se spojují dětské omalovánky tvořené tečkami. Copak bych asi našla za vzor? Kdybych je všechny spojila dohromady? Našla bych obrázek malého chlapce? Ne muže, ne chlapce, ale kluka někde na hranici mezi tím. Toho chlapce, který mě celou noc držel, jako bych byla poslední člověk na světě. A ten spokojený výraz. Myslela jsem, že nevím, co to znamená, ale teď už vím. Možná, že jsem to vědela už dávno. Možná, že nejsme tak rozdílní, jak jsem si myslela. Nejsi děvkař, jen se bojíš usínat sám. Chápu to, znám ten pocit, těsně před usnutím, kdy ty černé myšlenky začínají být hlasitější. Ale jistota a teplo jiného člověka, zvuk jiného dechu a přitulené tělo způsobují, že zní méně hlasitě. Jsou v nás a tiše číhají. Máme z nich strach. Z toho co znamenají, z toho jak nás nutí přemýšlet o nás samých. Proto mám na levé ruce(na té, kterou píšu a je blíž k srdci) do konce života vytetovaný nápis Only I can free myself, abych věděla, že je to na mě, že mám svůj život, a to jaká jsem ve svých rukách, že na ostatních nezáleží, pokud jim to nedovolím. A z toho důvodu jsem se nechala z úst Tvého kamaráda nazvat děvkou. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to nebolelo, nazvat takhle zrovna mě. Možná, ale právě z tohohle důvodu na truc bych jim neřekla, že jsem s Tebou spala jen jednou, nejen proto, že jim do toho nic není, ale kvůli Tobě. Mohli jsme spolu spát, ale nespali. Stačilo jen být vedle sebe. Mohl bys spát s každou holkou na kterou by ses podíval těma očima s ostrovy, ale která z nich by to pochopila? Která by se nesmála? Protože to jsi ty, s holkama jen spíš. Postoj velkýho kreténa. Lhář. Ale i těm bývá smutno, viď? Je to jen další z mých cuků, vůči Tobě, ať si to myslí, nechám je přitom, nezáleží na tom. Je docela sranda, že dopisuju tenhle článek po tom posledním přespání u Tebe. Protože jsem mluvila, myslím tím opravdu mluvila s Tebou, ale ne o sračkách okolo, ale o tom, o čem jsem opravdu chtěla mluvit a možná, že se mi trošku ulevilo a malinko mě opustil strach z neznámého. Vždycky je to na nás.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Platan Platan | Email | Web | 6. july 2017 at 10:25 | React

Naozaj hovoriť niekedy naozaj pomáha, niekedy je ešte viac mätúce. ;-)

2 Elie Elie | 21. july 2017 at 15:37 | React

[1]: ano, někdy to jen otevře dveře, které měly zůstat zavřené

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie