December 2016

After all this time....

5. december 2016 at 16:57 | Elie |  Téma Týdne
Sedím v kuchyni s mojí mámou a koukám na ní, jak odklepává popel z cigarety do popelníku. Nervózně si poposednu.
"Mami," opatrně ji oslovím. "Budu se rozvádět." pokračuju.
Podívá se na mě a ztratí se mi v myšlenkách. Od tý doby, co táta umřel to dělá často. Ztrácí se ve vzpomínkách, ale tentokrát, když se na mě podívá nemá tak vzdálený výraz.
"Miluješ ho? Víš, že je to ten pravý?" zeptá se a upřeně na mé kouká.
"Ano mami, vím."
Pokývá hlavou. "Už jsem ti někdy vyprávěla o mé velké lásce?"
Udiveně se na ni podívám. "Copak tvoje láska nebyl táta?"
"Tvého tátu jsem milovala. Ale v životě existuje jen jeden člověk, který je tou jedinou velkou láskou. I když s ním nezůstaneš do konce života, stejně víš, že ho tak dlouho budeš milovat. Tak o něj bojuj, nenech ho odejít."
"Mami?! Kdys toho týpka milovala?"
"Když mi bylo 19 tak jsme se poznali...."a pak mi moje máma poprvé v mých 35 vyprávěla o lásce svého života. Milovala mého tátu, to vím, ale zároveň milovala přes 40 let i někoho jiného.Vlastně mi nepřišlo, že to bylo vůči taťkovi špatné, spíš mi bylo mámy líto. Přes čtyřicet let o tom mlčela.
"Mami, miluješ ho. I po všech těch letech....."

After all this time? Still believe in fairytales

1. december 2016 at 13:22 | Elie |  Téma Týdne
Občas, když se podívám do zrcadla, tak si říkám, že jsem prostě moc velká mrcha, než aby mě někdo miloval. Vlastně si na tom zakládám. Radši, ať se lidi bojí Tebe, než aby ses ty musel bát jich.
Kdo se mi po těch všech zklamáních může divit.
A přece, když jsem byla teď v neděli na slavnostím rozsvícení našeho stromečku, jsem dostala důkaz, že tak nahnutý to se mnou asi nebude. Stála jsem na náměstí se svou kamarádkou a její rodinou. Stála jsem pod tou spoustou stromů v aleji, které byly zhasnuté a mrzla mi prdel neskutečným způsobem, moderátor pořád kecal a protahoval to rozsvícení do nekonečna. Jenže když se všechna ta světýlka po půl hodině mrznutí rozsvítila, tak mě na ten malý okamžik zahřálo, cítila jsem zvláštní klid a radost.
Včera, když jsem byla ve městě nakupovat, po páté hodině, už když se setmělo, tak začal padat sníh. Bylo to nečekané, všude svítila světýlka a já zvedla hlavu směrem vzhůru k té černočerné temnotě a začaly na mě padat ty malé bílé drobounké vločky a opět mi bylo dobře a radostně. Možná je to blížícími se Vánocemi, protože mě dojímá i blbá reklama se psem od Vodafonu.
Ale jestli někomu řeknete, že mám srdce, popřu to.
Už asi po milionté uvidím Popelku, ale těším se na to i po těch letech.

A až zas budu sedět v obýváku na Štědrý den a budu sledovat televizi, tak se sama sebe budu ptát... A ty po těch letech stále věříš na pohádky?
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie