October 2016

Srdce nemůže žít ve tmě...

6. october 2016 at 21:23 | Elie |  Téma Týdne
Je zvláštní jak se lidé nám osudem určení neustále vrací do našich životů. At už náhodou nebo záměrně. Tam, kde už není láska, může být přátelství, ačkoliv to může znít jakkoliv praštěně, bez některých lidi si náš život nedovedeme představit. Nemůžeme být spolu, ale ani každý zvlášť. A mě došla dost zvláštní věc, vždycky jsem si myslela, že to budu já, kdo dá svobodu jemu a nakonec to bylo naopak. On nechal jít mě a já jsem vlastně za to vděčná. Daroval mi největší dar, který může jeden druhému člověku dát, kromě životně důležitých organu, je to také svoboda. Možná, že nakonec věta, že můžeme zůstat přáteli, nebude jedno velké utěšující klišé. Upřímně? Budu ho milovat už navždy. Myslím, že to žádný jiný muž nezmění.
Viděli jsme se po 4 měsících a bylo to zvláštní, ale ne divné. Jako když vidíte přítele po hrozně dlouhé době. Chyběl mi, strašně moc, ale chyběl mi jako člověk, jako důležitá část mého života. Kdysi dávno jsem mu do dopisu napsala, že už si vlastně ani nepamatuji, jaké to bylo neznat ho a je to pravda, už ani nevím, jaký pocit je neznat ho. Znám ho, to už se nikdy nezmění, po těch letech vím, jak přemýšlí, není mi cizí ani po té době. Ale to, že jsme si byli schopni povídat jako přátelé, hodinu a půl stáli v dešti je pro mě důkazem, že přesto, že už netvoříme pár, jsme pro sebe navzájem stále tak důležití, abychom mrzli hodinu a půl v dešti. Možná, že k sobě nepatříme v partnerství, ale patříme do svých životů, zapadáme do nich a tvoříme svoji vzájemnou přítomností v nich velkou a významnou část, než abychom se v nich už nevyskytovali.

Upřímně se těším, až se znovu zamiluji, chybí mi ten pocit. Vím, že jednou někoho budu milovat a rozhodnu se s ním strávit zbytek života, ale i přesto, hluboko v mém srdci zůstane tenhle člověk uzamčený. Poznala jsem ho jako kluka a podruhé už to byl dospělý muž a tyhle dva obrázky budu nosit ve svém srdci až do konce svého života. Myslím, že to ví. A myslím, že mě má rád. Nemiluje mě, ale má mě rád natolik aby mě chtěl mít ve svém životě. Já to zvládnu, protože už jsem velká holka a velké holky nebrečí a srdce nemůže žít ve tmě. A jestli to tak není, nevadí, stále ho budu mít ráda.
Díky M. :* za všechno….

Noose from Fear

2. october 2016 at 18:47 | Elie |  Téma Týdne
Stojím na dřevěné stoličce a koukám
Jak se tam pod trámem, motaná z konopí houpá
Sleduju, jak víří se prach
cítím, jak ty provazy plete strach
Houpe se sem a vrzá tam
jednou smyčkou objímá trám
Prstíčky kývá na mě
Já zatínám zuby, marně
Na tváři velkou slzu jak hrách
Už na té stoličce stojím na špičkách
Jenom mrkneš a máš ji na krku
Že ji stáhneš, nemáš záruku
Ale když budeš bojovat proti krachu
Tak ji rozerveš, tu oprátku ze strachu
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie