April 2016

Are you fucking kidding me?/Fall in....(36)

19. april 2016 at 22:00 | Elie |  Z deníku Kurtizány-zakladatelky klubu Nymf
červen 2014
Are you fucking kidding me?/Fall in....
"KURTIZÁNA"
...Už od 16. století však označoval milenku, konkubínu anebo profesionální společnici vysoko postavených mužů. Taková žena měla mnohdy silný politický vliv a musela umět zvládat složité diplomatické situace......
Tohle naše zvláštní soužití docela fungovalo a bylo to i příjemné s někým sdílet můj obří byt. Několikrát během té doby, jsem přistihla Camerona, jak na mě i přes alkohollovej opar zírá a usilovně přemýšlí. Já se jen modlím, aby si nevzpomněl na tu noc před Dianiným pohřbem a pokud už se tak stalo, neřekl ani slovo. Vím, že hulí a vím, že chlastá, ale kdo jsem baych ho soudila, když s Becou chodíme kalit obden. Půl roku se neuvidíme, takže kalíme do zásoby.

"Ahoj Came, jsem..." zasekla jsem se v půlce věty, když jsem uviděla tu couru stát uprostřed
mýho obýváku. Ne vážně, šlapku prostě poznáte. Vychlastanej hlas, vysoký "jsem šlapka" štekle, upnutý hadry a push-upku s takovým efektem, že měla nos skoro mezi kozama. No, já měla co říkat s černejma upnutejma šatama v botách na deseticentimetrovým klínku, no alespoň jsem v tom nevypadala levně. Možná to vypadá jako že žárlím, ale tak to vůbec není.

"Šlapka Drakeu? To si snad ze mě děláš prdel ne?" Nasraně jsem se zeptala.

Camerona na mě prostě jen čuměl s rozjetejma zorničkama a pochybovala jsem, že to bylo překvapením.

"No nic, tak já radši půjdu," ozvala se ta levná coura. Mrskla jsem po ní 200 dolarů, který
jsem vyhrabala v kabelce.

"Jo vypadni."

Popadla svojí hnusnou a levnou kabelku a otočila se na Drakea, "skvěle jsme si užili," a cvrnkla se do nosu. Jo dobře, jsem nasraná a žárlím. Jen co vypadla, rázovala jsem si to ke Camovi. Chytila jsem ho dlaněmi za tváře a přitáhla si ho blíž.

"Políbíš mě?" měl problém poskládat větu a vůbec mluvit, takže mi to bylo jasný. Zorničky měl jako tenisový míčky.

"Ty jsi sjetej ty sráči?!"

Vytrhnul se mi. "No že zrovna ty moralizuješ. Mohla bys bejt starostkou Sin City"

"Camerone!" varovala jsem ho.

"Jo, jsi výstavní prototyp běhny a zbabělce." Plesk! Potřetí jsem ho praštila.

"Zajímalo by mě, co by ti na to řekla sestra?"

"Nic Kiaro, protože leží dva metry pod hlínou na newyorským hřbitově." Jen jsem na něj
zírala s otevřenou pusou.

"Myslíš, že máš patent na všechno? Předstíráš, že se staráš, ale přitom jsi sobecká mrcha,
pobíháš si tady v ručníku, kraťasech, v minišatech a na podpatcích a když se ohýbáš do tý zasraný myčky, tak bych tě nejradši ohnul přes kuchyňskej pult. Mrdá mi z toho, že v jedný chvíli myslím na svou mrtvou sestru a v druhý chvíli na tebe, když jsem ve sprše, tak mi promiň, že jsem si dovolil tě dostat ze svýho systému. Z nějakýho důvodu nemůžu dostat z hlavy myšlenku na to, že máš ty svoje zkurveně dlouhý nohy omotaný okolo mýho pasu.

"Protože se to stalo, spali jsme spolu," špitla jsem.

"A kdy ses mi to chystala říct?!"

"Já nevím, Camerone, ty sis to nepamatoval, tak jsem to nechala být. Děsně jsem se bála."

"Víš co, jdi do prdele Huntingtonová. Ty jsi ze všeho tak strašně vysraná, že to radši všechno zahodíš a dál si libuješ v tom hrát si na tu strašně ublíženou."

S těmahle slovama se vyřítil z bytu a já zůstala stát jako opařená a sama uprostřed obýváku. Nemůžu říct, že neměl pravdu. Než jsem to stačila všechno vstřebat ozval se z interkomu Stanley.

"Máte návštěvu, přišel za vámi pan Max."

Ozval se šramot. "Dovolíte? Ehm Kiaro, teď jsem potkal Drakea a nevypadal nejlíp, oblíkni se a přijď dolů"
Vystřízlivěla jsem už při hádce s Cameronem, takže jsem na sebe jen hodila džíny a košili a sjela jsem dolů.

"Byl nehorázně nasranej, co se stalo?" vyzvídal Max.
"Trochu jsme se rafli." neochotně jsem ze sebe vysoukala
"Ohledně?" nedokončil větu Max
"Ohledně toho, že jsme spolu spali, on si to nepamatoval a já mu to neřekla.
"Cože?! Vykašli se na tu mučednickou roli a zavolej mu."

Bylo vážně nečekané, že mi to Cameron několikrát típnul. Max si povzdechl. "Fajn já mu zavolám."

Cameron mu to po několikátém zazvonění zvedl a Max během hovoru několikrát zblednul a zase zčervenal.

"Kiaro, musíme ho najít, nebo udělá nějakou blbost."

Přikývla jsem. "Ty nemocnici, já Nexus, za hodinu volej."

Rozdělili jsme se a vyrazili. Po hodině se mi Max ozval.

"Tak co? Taky nic?"
"Ne."
"Říkal, něco o tom, že musí za ní a pak se to přerušilo."

Přehrávala jsem si tu hádku neustále dokola v hlavě. "Už vím, kde je Maxi."
Na hřbitově jsem byla během dvaceti minut. Na druhý konec jsem se řítila s myšlenkou, že tohle jsem doopravdy posrala. Doběhla jsem k Dianině hrobu, jak jsem správně předpokládala, Cameron byl právě tam.
Zprvu jsem myslela, že tam klečí, ale když jsem přišla blíž, viděla jsem, že tam leží zhroucený na čerstvé hlíně před náhrobkem. Přeběhnutí hřbitova mě stálo veškeré síly a já se zhroutila vedle něj.

"Camerone?" zatřásla jsem s ním.
"Came?" trochu jsem začínala hysterčit, když neodpovídal.
"Drakeu Camerone, ty sráči podělanej koukej se probrat!" dobře, hysterčila jsem trochu víc a ječela na něj přes celej hřbitov a bylo mi jedno, jestli se to mrtvým líbí nebo ne.
Zvedla jsem ho z mokré hlíny a přitáhla si ho do náruče. Rozklepanými prsty jsem vytočila 911.

"Linka 911, jak vám mohu pomoci?"
"Ehm u telefonu Kiara Huntingtnová, jsem na newyorském hřbitově a můj ehm přítel se předávkoval, nejspíš kokain a já ho nemůžu probrat."
"Dobře Kiaro, teď mě poslouchejte. Někoho vám tam posíláme ano? Ale teď potřebuji vaši pomoc. Zkontrolujte jestli dýchá ano?"
"Jo dýchá, ale strašně divně a já nevím co mám dělat, vždycky vím, co mám dělat," rozbrečela jsem se operátorce do telefonu.
Slyšela jsem jak s někým mluví, "hoši hoďte sebou tak princezne to nedává."
"Kiaro, zlatíčko jste tam?"
"Ano, jsem. Já se omlouvám, my jsme se pohádali a umřela mu sestra a myslím, že jsem se do něj zamilovala," dál jsem vzlykala do telefonu.
"Dobře, tak teď se nadechněte a uklidněte. Potřebuje vás."
"Fajn, jsem v cajku," lhala jsem, ale nenechám Cama umřít jen proto, že se hroutím.
"Takže Kiaro, dýchá váš přítel?"
"Drake, jmenuje se Drake a dýchá divně." Opvoděla jsem jí a něžně mu z čela odhrunula zpocené vlasy.
"Dobře otočte ho na bok a zkontrolujte jestli nemá zapadlý jazyk."
"Do prdele!"
"Kiaro, co se stalo? Dýchá stále Cameron?"
"Jo jo, dýchá, ale když jsem ho otočila na bok, tak mě celou ohodil. To je dobře nebo špatně, že zvrací?"
"Je to v pořádku, jen se nesmí dusit zvratky ano?"
"Jo to je v pohodě, myslím, že všechny jsou na mým oblečení."
"Už slyšíte sanitku?"
"Myslím, že jo."
"Bude to v pořádku Kiaro."

"Came, já nevím, jestli mě slyšíš, ale musíš to vydržet. Za chvíli jsou tu a pomůžou ti. Měl jsi pravdu, strašně jsem se bála," brečela jsem a kolíbala ho v náručí jako malý dítě. "Zamilovala jsem se do tebe, tak to koukej vydržet ty parchante." Operátorka na lince už mi byla ukradená.
"Miluju tě, slyšíš?"

Když přiběhli záchranáři s nosítky, neskutečně se mi ulevilo a rozbrečela jsem se ještě víc. Dva z nich si ode mě vzali Cameronaa třetí mě zvedl ze země, "tak pojď princezno už jsi mu pomohla."
Vzali mě do sanitky a omotali termofólií.

Taťkovo jméno po nemocnicích je jako volná vstupenka do Disneylandu. Při téhle myšlence mi prolétlo hlavou, že i přesto, že dám Cameronovi šanci, budu muset odjet.

Střídala jsem se u jeho postele s jeho rodiči, Maxem, Becou a dokonce s Jamesem a zbytkem Cameronovy party. A konečně jsem se od jednoho z nich dozvěděla proč Maxe zmlátili. Jeden z nich byl teplej a nikdo to kromě nich, včetně otce toho kluka nevěděl.
A byl to právě on, kdo je náhodou potkal, když byl s Maxem na rande. Tak se rozhodl, že to ze syna vymlátí a on si to pak vybil na Maxovi. Už se mu prý omluvil, ale s randěním s Maxem má utrum.

Rest in Peace (35)

19. april 2016 at 21:52 | Elie |  Z deníku Kurtizány-zakladatelky klubu Nymf
8.6.2014
Rest in Peace

V den obřadu bylo nádherné slunečné počasí, bylo to až skoro ironické na pohřeb. Nikdy to totiž není pro zemřelého, je to pro ty, kteří zůstali. Neptejte se proč, prostě to tak je.
Tak jsme tam všichni stáli v tom zasraně slunečném dni a moje srdce krvácelo, a to pro Drakea Camerona. Vtipné, že. Jak jsem se mohla zamilovat do někoho jako je on. A nikdy se to nedozví.
Kněz mluvil o tom, jak skvělá Diana Cameron byla a Drake vypadal, že se sesype do té díry místo ní. A já? Udělal hloupý krok ze zadní řady a vložila svoji dlaň do té jeho. Stiskl mi ji a zhluboka se nadechl. Měl pronést svou řeč.

Viděla jsem ho včera v noci, jak sedí v mojí pracovně nad prázdným papírem a karamel jeho očí se topí v slzách. Svěšená ramena a poraženecký výraz. Bolelo mě srdce pro toho sráče. Mnohem radši jsem ho měla, když se choval jako kretén, ale v očích měl život. Když na těch úžasně měkkých a teplých rtech visel ten drzý kreténský úšklebek. Jenže tenhle Drake byl uvnitř rozbitý a roztříštěný na milion kousků a bez života.
Zašeptal ke mě. "Já to nezvládnu Huntingtnová."
"Zvládneš Came, ser na všechny, děláš to pro ní." Přikývl a vykročil dopředu.

"DeeDee Cameron, byla moje dokonalá malá sestřička. Byla mým přesným protikladem. Mohl jsem jí věřit úplně ve
všem. A vím, že je moje vina, že zemřela. Přál bych si, abych býval seděl v tom autě místo ní. Odpusť mi to DeeDee."
Po jeho slovech zavládlo naprosté ticho. Položil na rakev jednu bílou růži, otočil se a odešel pryč. Tak rychle jak jen mi to podpatky na trávě dovolily, rozběhla jsem se za ním. Doběhla jsem ho a popadla ho za rukáv. Zastavil se. Pevně jsem ho objala, on se mi schoval mezi krk a rameno a rozbrečel se. Hladila jsem ho po vlasech a šeptala, že to bude dobrý. Pak jsme se jen toulali po hřitově, on s rozeplým smokingem a já s botama pověšenýma na prstech.
Možná je to opravdu důkaz, že jsem magor, ale hřbitovy mě neděsí, spíš uklidňují. Je to taková ta 100% jistota v životě, že tu prostě všichni jednou skončíme. Jediná jistota v lidským životě. Rodíme se, žijeme a umíráme. Nekonečný cyklus. Kruh bez konce a začátku.

Asi za hodinu mi volal Cameronův otec, že všichni odešli. Odvedla jsem Camerona zpátky k hrobu. Posadili jsme se do trávy. Chvíli jsme jen tak mlčky seděli, ale pak i Camovy rodiče odešli. Cam nechtěl. Slyšela jsem ho jak, mumlá k hrobu. Zaslechla jsem jen pár slov, ale dost často to znělo, jako omlouvám se. Bolelo mě to za něj. Řekla jsem mu, co si myslím o hřbitovech, a že mrtví živé nesoudí.
Nesouhlasil. "To je jedno, můžeme jít prosím domů?" odmlčel se. "K tobě?"
Přikývla jsem a nabídla mu svojí dlaň. Držel mě celou cestu až do bytu. Jeho ruka tak příjemně hřála, až se mi nechtělo ji pouštět.

DeeDee´s last path (34)

19. april 2016 at 21:38 | Elie |  Z deníku Kurtizány-zakladatelky klubu Nymf
7.6.2014
DeeDee´s last path

"KURTIZÁNA"

...Už od 16. století však označoval milenku, konkubínu anebo profesionální společnici vysoko postavených mužů. Taková žena měla mnohdy silný politický vliv a musela umět zvládat složité diplomatické situace......

Je druhej den po Dianině smrti a Drake je stále v lihu. Ještě nevystřízlivěl. Myslím, že tomu moc nepomohlo ani to, že jsme měli sex, vyspali se spolu, společně strávili noc. Oba jsme se probrali s šílenou kocovinou, propletený dohromady. Vlastně mě od něj z postele vytáhlo neutichající vyzvánění mého telefonu, což bylo vzhledem k mojí nastávající kocovině fakt otravný. Díky vyzvánění jsem věděla, že je to neznámé číslo, ale stejně jsem to pro jistotu šla zvednout.
"Prosím," zachraptěla jsem vychlastaným hlasem do telefonu.
"Slečna Huntingtnová?" ozvalo se nejistě na druhém konci
"Ano, co si přejete?"
"Ehm, tady Drakeův otec, chtěl jsem vám jenom podekovat. Váš řidič mi dal vaše číslo, snad to nevadí."
"Ne pane Camerone, samozřejmě, že to nevadí a děkovat nemate za co. Drake to velice špatně nese, tak jsem
myslela, že bude lepší, když se bude opíjet někde, kde nebude moci nikomu ublížit jak fyzicky, tak slovně a především sám sobě."
"Já vím, slečno, a proto vám děkuji."
Přendala jsem si telefon mezi ucho a rameno a začala připravovat kafe.
"Drake si myslí, že je to cele jeho vina. A mysli si, že ho z toho s manželkou viníte. Já vím, že je to těžké a možná ho opravdu viníte, ale musíte mu říct, že není. Potřebuje to od vás slyšet, pane Camerone, jinak ztratíte i druhé dítě."
Na konci linky bylo ticho.
"Pane Camerone, mrzí mě, jestli jsem překročila hranici, ale potřebujete to vědět. Nejste jediný, koho to bolí."
"Víte slečno, právě teď jste zněla jako ona. Proto si s vámi Drake tak rozumí."
Ani nevím, kde se vzala, ale po tváři se mi skutálela slza a dopadla na kuchyňský pult. Rychle jsem ji setřela.
"Víte, na svůj věk byla velice moudrá, přesný opak divokého Drakea a jeho nerozvážnosti. Možná proto, se tak dokonale doplňovali nejen jako sourozenci, ale i nejlepší přátelé."
"Budu se snažit mu pomoci pane Camerone."
"On bude vaši pomoc potřebovat. DeeDee ma zítra pohřeb…."
"Dám ho do pořádku, slibuji."
"Dobře, děkuji. Pošlu vám smsku ohledně zítřka. Nashledanou slečno Huntingtnová."
"Kiaro."
"Tak tedy Kiaro. A ještě jednou děkuji."

Šla jsem vykopat Camerona z postele, přesně tak, jak jsem slíbila.
Chlast z něj táhnul, jako ze starýho ožraly. Divím se, že jsme neměli otravu alkoholem.

"Came, zlato vylez z postele, potřebuješ sprchu a kartáček, děsně to z tebe táhne a celkově smrdíš."
"Mám rád, když mi říkáš Came," slyšela jsem ho neurčitě zamumlat do polštáře. Otočil se a plásnul sebou na záda. "Moje sestra je mrtvá. Můžu bejt ožralej a smradlavej, jak chci."
"Ale ne v mým hedvábným povlečení, padej si dát sprchu."
"Donuť mě." poškleboval se mi. Popadla jsem cíp peřiny a strhla jí z něj. Zalapala jsem po dechu. Přeci jenom mě včerejší opilé mlhavé vzpomínky nemohly připravit na Cameronovo tělo jenom v boxerkách.

"Už ses vynadívala?" zašklebil se na mě.
"Nic, co bych už neviděla jinde. Vypadni do tý sprchy."
"Půjdeš se mnou?" Než jsem se stihla nadechnout k odpovědi, pokračoval. "Klid Kiaro, to byl jen kocovinovej vtip."
Cože? To mě mohl rovnou poslat do prdele. Zůstala jsem doslova zírat na jeho záda, který zmizely v koupelně. Počkala jsem až pustí vodu a ulevila jsem si, "kreténe."

To jsem ještě netušila, že osprchovaný Cameron bude hotové peklo na zemi. Vylezl po půl hodině. Když jsem slyšela bouchnout dveře zeptala jsem se, ohýbajíc se do myčky pro čisté hrnky, "máš hlad?"
"Hroznej." ozvalo se skoro zavrčení za mými zády.Rychle jsem se narovnala a otočila. Najednou mi moje
domácí ustřižený tepláky přišly děsně krátký, když mě Cameron propaloval pohledem. Snažila jsem se, aniž bych se ho nějakou částí těla dotkla, vymanit zpoza hradby jeho těla jen a pouze v ručníku.
"Udělám vajíčka se slaninou, kafe už je hotový." Ignorovala jsem to horko, které se mi rozlévalo po celém těle

"Bože, Huntingtonová, tos mě včera mlátila kladivem? Co jsme to pili? Je mi příšerně a vůbec nic si nepamatuju."
Upustila jsem čistej hrnek na zem a ten se roztříštil na milion kousků o dokonale naleštěnou podlahu. Tak proto. Ten parchant si to nepamatuje. Tím líp pro mě. Skončím tuhle hru. 0n si nic nepamatuje a ja můžu předstírat, že se nic nestalo. Ostatně jako vždy.
"Hele nebudeš zvracet, nebo tak něco, že ne? Jsi děsně bílá."
"Jsem v pohodě, najez se." nasadila jsem svůj je mi to u prdele tón. O něco mileji jsem dodala. "Zítra je obřad, do tý doby vystřízlivíš, doufám, že to pro ní uděláš


It is over (33)

5. april 2016 at 23:19 | Elie |  Z deníku Kurtizány-zakladatelky klubu Nymf
5.6.2014
It´s over
"KURTIZÁNA"
...Už od 16. století však označoval milenku, konkubínu anebo profesionální společnici vysoko postavených mužů. Taková žena měla mnohdy silný politický vliv a musela umět zvládat složité diplomatické situace......

Přednáškovým sálem se rozlehl Womanizer od Britney Spears. Jop můj telefon. Před pár dny, když jsme s Camem uzavřeli něco jako přátelství, nám přišlo děsně vtipný, že si k jeho číslu tohle vyzvánění přiřadím. Všechny hlavy se otročily směrem ke mně. S omluvným výrazem jsem se vytratila ze sálu.
"Zatraceně Camerone, mám hodinu, co je?" V telefonu bylo chvíli ticho a můj žaludek zasáhlo tušení, že se děje
něco kurevsky špatnýho.
"Kiaro…" ozvalo se z druhého konce, tak tiše a bolestně, že jsem si nebyla jistá, zda nemám halucinace.
"Came, jsi to ty? Co se děje?"
"Kiaro ona je pryč." Bolest v jeho hlasu mě doslova fyzicky udeřila. Diana, blesklo mi hlavou. V telefonu jsem slyšela
šramot a druhý hlas. "Drakeu, zlato dej mi ten telefon." Zaznělo z reproduktoru něžně. Max? Co tam kurva dělá Max?
"Kiaro, zlatíčko, jde o Dianu. Ona je. Ona je pryč. Musíš přijet. Drake to nezvládne. Jeho táta sice přijel, ale je
úplně mimo."
Sesunula jsem se na zem podél zdi a snažila se nezačít brečet.
"Okay, dej mi čtvrt hoďky."
Po cestě do sálu pro věci jsem vytočila recepci. "Halo Stanley? Pošli mi prosím Joshe s autem ke škole. "Slečno Kiaro, stalo se něco?"
"Promiň Stanley, nechci o tom mluvit a řekni Joshovi, ať sebou hodí, dobře?"
"Samozřejmě:"

Za čtvrt hodiny přesně jsem vystupovala z černé Audi před vchodem na ICU. Drakův otec seděl zhroucený na plastové židli před pokojem. "Pane Camerone?" opatrně jsem ho oslovila a položila mu ruku na rameno. V tomhle jsem kurevsky špatná. "Jsem Kiara Huntingtnová, Drakeova kamarádka, teď půjdu za ním a pak vás můj řidič odveze domů, ano?" Přikývl.
Když jsem vstoupila do pokoje, bylo to jako bych dostala kopanec do žaludku. Cameron seděl na židli u postele a hlavu měl položenou na Dianině hrudníku. Držel ji za ruku. Za ním stál Max a hladil ho po zádech. Doktoři ji odpojili od všech přístrojů, takže vypadala, jako když spi. Byla nádherná, černé hedvábné vlasy rozprostřené po polštáři. Drakeova bolest byla jako těžká mlha válející se v pokoji. Hmatatelná.
"Byl jsem na kontrole kvůli tý slezině a zastavil jsem se tu a takhle je našel. Cameron je mimo. Byl u toho když…no když se ji zastavilo srdce, snažili se ji oživovat, ale nevyšlo to. Doktoři jim dali čas na rozloučení, ale musíme ho dostat pryč." Sevřelo se mi srdce.
"Drakeu zlato, Josh tebe a tátu odveze domů, ano?"
Otočil se ke mně s obličejem mokrým od slz. V jeho očích bylo tolik bolesti, že mě to přibilo na místě. Nevydal ani hlásku, jen mu po obličeji tiše tekly slzy. "K tobě?" zachraptěl. Přikývla jsem a opatrně vyprostila Dianinu drobnou studenou ruku z Drakeova křečovitého sevření. "Pokud chceš, ale musíme odtud odejit ano Drakeu?" Při zvuku svého jména se na mě otočil a podíval se mi do očí. Byla jsem chycená ve vězení karamelového smutku. Přikývl. Podepřeli jsme ho s Maxem každý z jedné strany a vytáhli ho z pokoje.

"Pane Camerone, vezmu Drakea k sobě domů a můj řidič na vás počká u vchodu. Běžte si zařídit, co potřebujete a pak vás odveze domů." Dostala jsem další přikývnutí.
"Joshi, odvezeš pana Camerona jeho autem domu. Dej mi klíčky od Audi. Jo a tady máš na taxíka zpátky." Vrazila jsem mu do ruky stovku a instruovala ho, jak se dostane ke Cameronovým. Max mezitím usadila Drakea do auta.
Po tři čtvrtě hodině motání se v kurevským newyorským provozu jsme dorazili na Upper East Side. Společnými silami jsme dotáhli Camerona na recepci.
Stanley vypadal vyděšeně. "Slečno Kiaro, co se stalo?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Prostě nám otevři výtah."
Dotáhli jsme ho na gauč. "Kiaro, mám tady s vámi zůstat?"
"Hele Maxi já nevím, odkdy jste kamarádi, ale radši ne."
Objal mě. "Kio broučku, hrozně mi chybíš a Drake není zas takovej hajzl, už jen proto, že v tobě nějakým způsobem probudit, alespoň nějaké pocity. Pomoz mu, oba víme, že to zvládneš. Drž se." A byl pryč. Proto ho miluju, protože je to prostě Max. Drake se mezitím přesunul na podlahu. Sednul si na zem a zíral ven, dolů na New York přes prosklenou stěnu obýváku.
"Kiaro ona je pryč. Úplně. Prostě je po všem." Otočil se na mě. Nemohla jsem snést jeho smutnej pohled a bolest v hlase. Jo prostě nemám žádnou vůli. Sedla jsem si na zem za něj. Políbila na temeno hlavy a pevně objala. Zaklonil hlavu, pevně sevřel víčka a opřel se o mě. Zpod sevřených víček mu tiše kanuly slzy. "Myslel jsem, že se mi uleví, ale neskutečně to bolí. Zabil jsem svoji sestru Kiaro."
"Přejde to Came, to ti slibuju, ale hned to nebude. Budeš teď bolestí umírat každou minutu každýho zasranýho dne. Je to jako bejt živoucí mrtvola Bude to neskutečná bolest, až dojdeš do bodu, kdy už si budeš myslet, že víc nesneseš, tak to začne bolet ještě víc a pak, pak to najednou přestane a v tu chvíli budeš schopný odpustit i sám sobě. Už nikdy to z tvého srdce nezmizí, budeš o tom vědět, ale budeš schopný zase žít. "
Uvelebil se pohodlněji v mé náruči. "Proč nemůžeš alespoň jednou lhát? Proč musíš vždycky říct správnou věc?"
Pohladila jsem ho po vlasech, "protože lež ti nepomůže Came."
"Zbyl ti ještě nějakej chlast? Dal bych si panáka."
Chtěla jsem se zvednout a jít pro flašku, ale zvládl me zastavit jediným pohledem. "Nechoď," zašeptal. Prostě jsme jen a zírali na rušný New York. Jen my dva. Jen já a Drake uvelebený v mém klíně. Prstem mi začal kreslit kolečka na koleno. Tohle drobné něžné bezděké gesto mnou zamávalo. Možná ani nevěděl, že to dělá, ale já si toho byla vědomá až moc. Přísahám, že se mi vzrušením motala hlava. Z jednoho pitomýho dotyku jsem byla v prdeli. Možná me dostala ta intimnost a něžnost, nebo to, že to nebylo myšlený nijak svádivě. Jen proste správný dotyk ve správný čas. Rychle jsem se zvedla.
"Jdu pro ten chlast."
"Kiaro?"
Nechala jsem štráchání ve skřínce s flaškama a vykoukla, "jo?"
Zhluboka se nadechl. "Díky."
Mela jsem pocit, že chtěl říct něco víc. Jen jsem přikývla a zašplouchala lahvi. Popadla jsem dvě whiskovky a dopřála jsem nám nejmíň trojitýho panáka.

Tempem jakým jsme do sebe klopili ty panáky, jsme byli slušně řízlí do hodiny. Dostali jsme geniální nápad vybrakovat moji ledničku. Otevřela jsem sklenici s výběrovýma olivama. Museli jsme bejt fakt pod obraz, protože Drakeova depka někam zmizla a házet po sobě olivy nám přišlo jako skvělej nápad. V o to horším stavu zítra bude.

Netuším, kam mi ty olivy chtěl nacpat, protože jsem před ním začala zdrhat kolem kuchyňského ostrůvku z mramoru vprostřed kuchyně. Nemela jsem šanci utéct. Drake me chytil za pas a oba jsme sebou plácli na naleštěnou podlahu a hrozně se rozesmáli. Zvedl se a podal mi ruku, aby mi pomohl na nohy. Vlivem alkoholu jsem klopýtla a padla mu přímo do náruče. Omotal mi paži kolem pasu a přitáhl si me k sobě. Už zase mezi námi byla ta atmosféra, že i Temelín vypadal jako sirka. Povzdechl a pustil mě. To bylo ponižující. Jenže pak jako by si to rozmyslel, popadl me za boky a vysadil na kuchyňský pult. Po tý nekonečný předehře, kterou jsme hráli už snad od března, jsme se konečně políbili. Bylo to jako strčit kovovou sponku do zásuvky. Můj žaludek udělal tři salta k mému podbřišku a vrátil se zpět, takhle asi nějak musí vypadat pocit z bungee jumpingu. Drtil moje rty, jako by to byla poslední věc, která ho drží při životě. Ten pocit byl vzájemný a já jsem se mu nabízela, jakoby šlo o život i mě. Myslím, že mi na chvíli přestal fungovat mozek. Byla jsem tak mimo, až se mi dělalo mdlo. Takhle nějak se asi člověk cítí uprostřed větrné smršti. Obemknula jsem ho nohama kolem pasu a přitáhla si ho za triko blíž. Brněly mě končetiny a mýmu srdci hrozil kolaps, protože bilo jako splašené. Cítila jsem Drakeovy horké dlaně úplně všude.
"Bože chtěl jsem tě od prvního okamžiku, kdy jsi v novém semestru nakráčela na přednášku jako největší rebelská hvězda univerzity." Mumlal mi proti rtům, zatímco jsem bloudila dlaněmi po jeho hrudníku.
"Tohle musí pryč," zatahala jsem za lem trička a snažila se mu ho přetáhnout přes hlavu. Oh, svatá dobroto jenom v džínách, které mu viseli nízko na bocích díky černému koženému pásku, bych ho nejradši snědla. Přes žebra se mu táhlo černým inkoustem vytetovaný Diany jméno. Políbila jsem každé písmenko. Cítila jsem, jak pokaždý zadržel dech, když jsem se rty dotkla jeho kůže. Moje košile skončila na podlaze s urvanými knoflíčky. Horko, jaké z Drakea vyzařovalo, když se ke mně tiskl tělem, by se dalo v zimě používat místo topení.
"Chci tě," tiše jsme šeptla a zvedla oči k němu. Bylo neskutečný, co s ním dokázali udělat tyhle dvě krátký slova.
"Řekni moje jméno," zavrčel mi do ucha. Přejel mi rukama po stehnech.
"Drakeu…" hlesla jsem.
Zvedl me a s mýma nohama omotanýma kolem pasu si mě nesl do ložnice. Při cestě zakopl o lahev. To cinknutí způsobilo jako by se probral. Pustil mě opatrně na zem.
"Já, já nemůžu Kiaro, ne takhle. Chci tě, tak strašně moc, že mě to přivádí k šílenství. Ale ne takhle. Chci si to pamatovat a byt přitom při smyslech."
To bylo na moje nadržený, opilý a zamilovaný srdce trochu moc a moje levá dlaň rovnoměrně přistála na jeho tváři. Uhodit někoho pěstí znamená, že ho povazujete za rovnocenného soupeře, ale rána otevřenou dlani ma ponížit. Doufala jsem, že se cítí stejně poníženě jako já.

Důstojně s hlavou vzhůru jsem odpochodovala do koupelny a praskla za sebou dveřma, no dobře to už moc důstojný nebylo, ale trochu se mi ulevilo. Vztekle jsem si drbala hlavu šamponem a Cameronovo bušení na zamčený dveře jsem statečně ignorovala.

Vylezla jsem z vany, pevně se omotala ručníkem, odhodlaná vpochodovat do svoji ložnice a Camerona nechat spát na gauči a nevěnovat mu ani jediný pohled. Rázoval před dveřma koupelny sem a tam. Když jsem otevřela dveře, stoupnul si mezi ně.
"Uhni."
"Nech mě to prosím vysvětlit."
"Já to chápu, Camerone. Ale o tohle jsi přisel."
Pustila jsem ručník na zem. V Drakeových karamelových očích zaplanulo. Jako rozbuška a dynamit. S hladovým výrazem me popadl do náruče a prohlásil, "ty mě zničíš Huntingtnová."
"To si piš," ušklíbla jsem se a v odpověď jsem mu omotala ruce kolem krku. Způsob jakým mě pustil na postel, nebyl zrovna jemný, ale o to víc vzrušující.
"Drakeu, mas na sobě moc oblečení." Zamumlala jsem bojující s páskem. Opět jsem se mohla pokochat jeho tělem jen v džínách.
I přesto, jak divoce to začalo, měla jsem při milování s ním potřebu být mu co nejblíž, jak tělem, tak srdcem. Rozhodně k němu něco cítím, jen ještě nevím, co to je. Než jsme usnuli propleteni do sebe, myslím, že jsem ho v polospánku slyšela mumlat, "miluju tě Huntingtnová." Ale nevím, zda se mi to jen nezdálo.

ŽIVOT JE HLEDÁNÍ - PROLOG

2. april 2016 at 23:04 | Elie |  Život je hledání

PROLOG

Tohle je příběh o hledání, ale především nalézání lásky, vůle znovu žít, bojovat a napravovat věci. Tenhle příběh začíná i končí láskou. Je hledáním i ztrátou sebe sama. Je o nacházení osudu. Vytváření osudových setkání a propletení životů několika neznámých lidí. Je zároveň důkazem toho, že jsme všichni nějakým způsobem spojeni, a to i přesto, že se nám lidská existence může zdát bezvýznamná a ztracená.
11. září 2001
Manhattan

Toho dne, který se černě zapsal do dějin novodobé americké historie, vzlétla čtyři osudová letadla. Žádný z pasažérů netušil, že už se nikdy nepodívá domů.
První letadlo se připravilo k odletu z bostonského letiště v sedm hodin a padesát osm minut. Byl to let č. 175 společnosti United Airlines. Za další minutu odletělo letadlo letu č. 11 společnosti American Airlines. To samé ráno odstartoval i let č. 77 z Washingtonu D. C. do L. A. Jako poslední odstartoval let z Newarku.
Pouhé čtyři minuty po startu posledního z letadel, naráží boeing letu č. 11 o rychlosti 724 kilometrů za hodinu do severní věže World Trade Center. Po dalších děsivých šestnácti minutách naráží druhé letadlo, boeing letu č. 175 do jižní věže WTC o rychlosti 877 kilometrů za hodinu.
Tuto událost sledují v televizi, v přímém přenosu miliony lidí po celém světě.
Třetí z letadel se stává zkázou pro budovu Pentagonu, do kterého narazilo v devět hodin a třicet sedm minut. Poslední, boeing letu č. 93 se zřítil k zemi v deset hodin a tři minuty do polí kdesi v Pensylvánii.
Jižní věž WTC se zhroutila v devět hodin a padesát devět minut, po padesáti šesti minutách od zásahu. V deset hodin a deset minut se zhroutila část Pentagonu. Za dalších osmnáct minut padá k zemi severní věž WTC. Pod padajícími troskami najde zkázu i přilehlý hotel Mariot. Jako poslední jde k zemi v sedmnáct hodin a dvacet pět minut budova WTC č. 7. Později toto místo dostalo název Ground zero.

Toho dne se změnily osudy tisíců lidí. Do toho dne měl novinář John Meyer milující ženu Anne Meyerovou. Destiny Tylerové bylo jedenáct let a do toho dne měla matku a střízlivého a psychicky zdravého otce. A do toho dne byl Charles Reed obyčejný dva a dvaceti letý mladík, který se chystal oženit s Caroline Parkerovou. Těmto lidem bylo souzeno, aby se jejich životy protnuly a stalo se to právě tenhle den.

The First

2. april 2016 at 22:58 | Elie |  Život je hledání
Takže na požádání natěšeně čtenářky vkládám první kapitolu příběhu na pokračování s názvem život je hledání, takže Bon Apetit :)
Příběh je poctou všem hrdinům, at´ už těm známým či neznámým

Blindness in me

2. april 2016 at 21:44 | Elie |  Téma Týdne
"Já přišel o zrak, ale ty jsi ta, kdo nevidí."

Ano, hádáte správně, je to citace z mého velice oblíbeného filmu Electra a ne není to proto, že tam Jenifer Garner pobíhá v sexy červeném korzetu a dokazuje závistivcům, že je krásná a natrhuje prdele špatným hochům prdele. je to trochu emancipace pro ženský ne?

Konečně přišli pěkné dny a já sedím na houpačce v zahradě mojí babičky, ohřívám se na sluníčku a přemýšlím o tématu týdne.
O té někdy i dobrovolné slepotě úplně ke všemu, ale občas díky za ní. A taky o tom, kolikrát už jsem tu takhle seděla na sluníčku s hrnkem kafe, babčou a dědou, naprosto spokojená jako ted´.
Přemýšlím, co je se mnou špatně, protože mám super přítele, kamarády, práci(ve které jsem pokladaná za zázrak, protože i z těch hnusnejch zlevněnejch kabelek dokážu posklaádat stěnu, která se prodává), auto, kde bydlet a stejně si připadám tak nějak zaseklá na místě. Nevím, nějak mi tohle nestačí, každé ráno vstát a jít do práce a opakovat to celý život. Chtěla bych něco víc. Jenže naneštěstí jako žena ani nevím, co to něco víc je.
Je něco špatného na tom, že chci od života víc, než jen každé ráno vstát a jit do práce? Přece není možné, že už se ve 22 nemám kam posunout nebo co se učit nebo nezažít nějaké dobrodružství?
Nechci se ve 40 probudit s tím, že vlastně už nemiluju svého muže, nesnáším svůj život, moje děti se mnou nemluví a já vlastně ze všeho nejvíc nesnáším sama sebe, protože mi všechno uteklo.
Proč se cítím špatně za to, že mi tohle nestačí, když pro některé je to vším? Je to určitý druh slepoty, dělám, že tuhle nespokojenost nevidím. Je to tak lepší než se tím trápit. Prostě jsem ted´ dospělá a je to pěkně na hovno, ale je to holt život.
Nebo není?
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie