August 2015

Inner Demons

25. august 2015 at 10:10 | Elie |  Téma Týdne
I slaughtered your demons
You slaughtered mine
we´re broken separated but together we´re fine
but they returned so much stronger
I can´t resist them any longer
I was such a fool
Life? No, that´s people are so cruel
take my demons, take my heart
while they ripped me in apart
take my tears and take my breath
I will run with you, my sweet death
crush my dreams and ripped my skin
fight against the demons, my biggest sin
I have to feed them in my mind
They don´t sleep, I want to left them behind
I can feel them everyday
They´re my best friends, never walk away
They will chase me, till they hunt me down
I´m queen of inner demons, don´t you see my crown?
in the darkest corners waiting for me
I have got head part in this bloody fantasy
Don´t you see them? Thirsting after my soul
Singing that delusive and sticky song:
"You never ever fall in love!!"

Make a wish, the Star is falling

20. august 2015 at 9:56 | Elie |  Povídky
Pamatuju si tu noc, jako by to bylo včera. Jak jsme tam vedle sebe seděli na dece v trávě. Bylo možná chvíli před půlnocí. Nebylo vedro ani zima a vítr tak příjemně foukal, tak jako to vítr umí jen v létě. Ticho, ale ne to napjaté. Bylo to to zvláštní ticho, kdy není třeba mluvit. Bylo to ticho, kdy je člověku dobře vedle jiného člověka bez toho aniž by muselo být něco řečeno.


"Nehledej člověka, se kterým si můžeš neustále povídat, hledej člověka se kterým můžeš i mlčet."

Tak jsme seděli a mlčeli. Seděli jsme a mlčeli a okolo nás padaly hvězdy. Dívali jsme se vzhůru k nebi, každý své otázky v hlavě uzamčené, jenž jsme vysílali k obloze, k dešti padajících hvězd čekající na nebeské odpoovědi. Jenže vesmír mlčel.

Okolo nás dál padaly hvězdy a byli jsme obklopeni sametově černou tmou a jakýmsi příslibem nového dobrodružství, protože i takovou moc má rouška tmy. Dodává odvahu a hlavně nabízí sny.

A tak jsme oba upírali oči do té obrovské hluboké dálky a já měla pocit, že veškeré hvězdy, které spadly k zemi se ti navždy usídlily v očích. A pak jsi udělal tu nejvíc nečekanou věc. Položil sis svou hlavu do mého klína. V tu chvíli to bylo, jako bys to dělal už tolikrát předtím, jako by na tom nebylo nic neobvyklého, ani překročení mého osobního prostoru. Bylo to tak přirozené. A mě při tom málem vyskočilo srdce z hrudi, také jsem padala, ale úplně jiným směrem. Jako bys byl na správném místě. Prostě a jednoduše tam patřil. Tam a nikam jinam.

Tak moc jsem chtěla projet prsty skrz Tvé vlasy, nebo položit dlan na Tvůj krk, abych zjistila, jestli i Tvůj tep uhání tak zběsile, jako ten můj. Ale bála jsem se narušit ten okamžik. Ale ty ses v tu chvíli nejspíš nebál.

Bylo jedno, jestli to bylo správné nebo ne. Prostě jsme tam byli a nezáleželo na tom, jestli se to smí nebo ne. Prostě jsme byli a stačilo to. Věděli jsme, že až ta noc skončí, bude to pryč. Tak jsem se Tě nedotkla a tys to tak nechal, však víš, pro dobro všech. Mohla jsem Ti dát něco, cos nežádal? Já nevím, mohla?

Pořád oba vzhlížíme vzhůru k padajícím hvězdám a čekáme na odpovědi, které nikdy nepřijdou. Musíme si odpovědět sami.

Řekni mi, co sis přál, když padaly hvězdy?...

You´re gonna love my evil plan (30)

4. august 2015 at 13:42 | Elie |  Z deníku Kurtizány-zakladatelky klubu Nymf
30. 5. 2014
Později toho dne
You´re gonna love my evil plan

"KURTIZÁNA"
….... Už od 16. Století však označoval milenku, konkubínu anebo profesionální společnici vysoko postavených mužů. Taková žena měla mnohdy silný politický vliv a musela umět zvládat složité diplomatické situace….....

Víte, je skvělej pocit, když jméno vašeho taťky je vyvedený v ocelovým hávu na sto pater vysoký prosklený budově.
Člověka to nutí na sobě máknout. Pokaždý, když jdu do firmy, tak mě to přinutí na chvíli se zastavit před vchodem, zvrátit hlavu a zírat vzhůru na ten nápis.
Uvnitř budovy všechno křičí prachy, prachy a ještě jednou prachy, ale proč ne, taťka si to zaslouží. Jen mi leze to vlezdoprdelkovství všech, co tu makaj. Samozřejmě, že znají rodinu Lea Huntingtna, především máma zanechala trvalej dojem, tak si dávaj bacha na nás všechny. V taťkově kanceláři visí naše fotky všude.

Opřela jsem se o recepci a recepční za pultíkem se neochotně zeptala. "Co si přejete?" Takovým tím tónem, jakože ji to děsně obtěžuje. Oukej, tuhle možná otci napráskám.
Jakmile vzhlédla a poznala mě, najednou byla samý úsměv a ochota sama, až jsem z ní měla osypky.
"Slečno Huntingtnová jste očekávána panem Davisem v kanceláři vašeho otce."
"Děkuji." Odpověděla jsem jí se stejně falešným úsměvem, s jakým ona mluvila se mnou.

Nacpala jsem se k několika lidem do jednoho z beztak už přeplněných výtahů. Pár tlačítek už svítilo, ale přesto není nad ten úžasnej pocit, zmáčknout si čudlík s číslem 100. Nahoru už jsem jela skoro sama.
Davis na mě čekal před výtahem.
"Kiaro," oslovil mě.
"Davisi," opáčila jsem.
"Peetře," opravil mě.
"Dobře Peetře. Hádám, že jste mluvil s otcem. Byla jsem informována." Nasadila jsem svůj "mám to u prdele" ton.
Narážela jsem na taťkovo varování, že s ním nemám spát, ale pokud si vzpomínám, o flirtování neříkal nic.
Podíval se na mě zvláštním pohledem. "Jistě Kiaro a ty stoprocentně dodržuješ pravidla že?"

Jo touché, to byla trefná poznámka, ale nějak mě přinutila přemýšlet jak je to dlouho, co jsem s někým nezávazně spala, nebo vlastně vůbec jakkoliv spala. Cítila jsem se hrdinně, i když za moji abstinenci mohly okolnosti, ne moje svobodná volba. Přesně v tu samou chvíli, kdy mi to blesklo hlavou, se zpoza rohu vynořil další sexy kravaťák. Bože, taťka má na zaměstnance vážně vkus. A než jsem to mohla zastavit, instinktivně jsem za ním otočila hlavu. Oh, už začínám bejt pomalu jak ty uslintaný chlapy, co se otočí za každou minisukní, kdybyste ho viděli rozhodně, byste mně nevinili.
Davis si samozřejmě všimnul.
"Na toho ani nekoukej, máme podezření, že prodává firemní informace konkurenci, jen nemáme důkaz."
Proběhl mnou vztek, nějakej sráč kurví taťkovi práci? Tak to ne. Přesně v ten moment jsem pochopila, proč mě taťka nutí do vedení a nechce dát firmu někomu cizímu.
"Vážně? A komu je prodává?" v hlavě mi běhala kolečka na plné obrátky a zrodil se pekelný plán.
"Máme podezření na Pharmaceutical Enterprises."
Myšlenky se mi musely zrcadlit v obličeji, protože me Davis káravě oslovil: "Kiaro!"
Úplně jsem v duchu viděla, jak na me autoritativně hrozí prstem. Stop! Musela jsem zastavit svoje myšlenky, jinak bych si ho k sobě přitáhla za kravatu. Grr moje vlastní hlava mě jednou přivede k šílenství.
"Co všechno víte o tom konkurenčním řediteli?"
"Dost." Neochotně přiznal.
Ve vyštourávání informaci jsou právníci lepší než FBI. Chcete špínu? Běžte za žraloky. Jen malá rada, naučte se mezi nimi nejdřív plavat.
Ušklíbla jsem se. "Peetře, už jsem ti řikala, že v pokeru umím dokonalý pokerface? A mám šílenou nejlepší kámošku?"
"Kiaro!" varoval me znovu.
"Chceš ten důkaz, nebo ne?"
Neochotně přikývl. "Tak až vyřídíme papíry k tomu možnýmu odjezdu, chci informace."

Po podepsání snad milionu papírů jsem odcházela z firmy rozhodnutá o tom, jestli pojedu nebo ne, těžší o jednu složku a připravená na poslední šílenou akci s Rebecou. Ona bude můj plán milovat. Rozhodla jsem se jí tu žhavou nabídku servírovat ještě za tepla.
Telefon dvakrát zazvonil, než to zvedla. "Becs? Víš, jak jsme vždycky chtěli vědět jaký to je bejt paní Smithovou?"
Ozvalo se zasmání. "Že váháš, kočko."
"Potřebuju s něčím pomoct. Máš ještě ty šílený černý minišaty z loňskýho Halloweenu?"
Na konci linky bylo slyšet šramot. "To si piš, mají čestný místo v mojí skříni." Slyšela jsem, jak se při mluvení usmívá.
"No a neměla bys je dvakrát? Nebo alespoň nějaký podobný."
"Určitě jo, ale pochybuju, že ve skříni vyhrabu tu její úžasnou kabelku."
"Ta nebude potřeba. Už stačí jen sehnat ajťáka."
"Hmm Kiaro, to zní skoro jako šílenej plán."
"To ti povím, až ke mně dorazíš zítra ve dvě na kafe. Pa kočko."
"Už se těším, podle toho co sháníš, to bude pecka. Mám ráda tuhle novou odvážnou a drzou Kiaru. Pa zlato."

Ještě jsem musela vyřídit jeden hovor, aby tenhle šílenej plán klapnul. Zavolala jsem Andymu.
"Ahoj Kiaro, nezapomeň v pátek na kurz."
"Neboj, myslím na něj ve dne v noci," zasmála jsem se do telefonu. "Něco bych potřebovala, pěkně prosím?"
"Když budeš zítra ráno na kurzu a bez výtržností máš to předem splněný."
"Fajn, potřebuju novináře. Nejlíp z Timesů nebo nějakýho bulváru, kterej čte hodně lidí."
"Co máš za lubem?" zvědavě se zeptal. Tak jsem mu vyložila svůj geniální plán.

THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie