July 2015

Specters under my bed

30. july 2015 at 17:57 | Elie |  Téma Týdne
Jsem už unavená veškerým tím předstíráním a utíkám, před sebou a před Tebou, prostě před vším. V podstatě všechny nástrahy života jsou mým strašidlem pod postelí. To neustálé braní ohledů na všechny a všechno je mým strašidlem pod postelí. To, že to konečně přiznám, jo mám zatraceně zájem, co s tím uděláš, je mým nejvetším strašidlem pod postelí. To že mě pak pošleš do háje a budu vypadat jako debil je mým dalším strašidlem pod postelí. To že nechci skončit jako moje máma je přímo obrovským strašidlem pod mou postelí.
Už mě štve, jak mě všechno děsí. Budu si muset pořídit větší postel, aby se mi pod ní všechny ty strašidla vešly, nebo prostě jen s nimi začnu bojovat. Už mě nebaví to věčné hraní na kočku a myš. Přiznávám, že jsem srab a přiznávám, že už jsem prohrála a přiznávám, že je na čase to vzdát.
Je čas vyhnat veškeré bubáky zpod postele, jen jestli už není pozdě.

Flow

29. july 2015 at 15:21 | Elie |  Téma Týdne
Už mě nebaví neustálé stání stranou
už mě nebaví ta hra na schovávanou
už nehodlám být srab
co budu chtít, to si budu brát
vlk se taky neptá, co si ovce myslí
tím si můžete být na 100% jistí
už nemíním tu zbabělou hru hrát
tak co? začneš bojovat?
možná čekám na Tvůj tah
nebo vyhraje Tvůj strach?
ta náhlá potřeba nejít s davem
ale chtít se spálit tím hladem
po tom dokázat víc
je jako mít všechno a zároven nic
poprvé v životě chci bojovat za sebe
už nenechám se zbrzdit tím neustálým ohledem
na všechny a na všechno
kolik věcí už mi tak uteklo
poprvé v životě chci světu vědět dát,
že už tentokrát hodlám neprohrát

Huricane

27. july 2015 at 11:08 | Elie |  Básničky
Chorá mysl
bolavá duše
kdo mohl tušit,
že tahle duše
malovaná černou tuší
aniž to tuší
pravidla ruší
a vytváří svoje
zákony boje
mezi svědomím
s vědomím
nedozírných následků
objeví tu zápletku
mezi predátorem a kořistí
ale kdo je kdo, to nezjistí
s touhle pověstí
možná se oběma poštěstí
přežít tohle dobrodružství
bez úhony
až se v jednom z nich zlomí
to předstírání nevědomí
a překročení stínu
ze svědomí
nebude ten poslední
průšvih
letních dní

Naked soul

25. july 2015 at 2:21 | Elie |  Básničky
Můžeš mě mít nahou celou
obnaženou duši, nejenom tělo
a moje hlava privátní celou
každý z nás má svou cenu
ale já jsem k nezaplacení
a tak z extrému do extrému
když už tu nic není
co by zastavilo ten rozjetý vlak
uvězněná svobodou
unavená námahou
z předstírání,
že (ne)jsem tou, kterou chci být
nechat se v tom žáru uvěznit
ztratit se v něčem neznámém
a bloudit než se zase potkáme
i přesto, že se míjíme
ale nikdy se nepotkáme
a přitom se dobře známe
proč chci být viděna jako já
už mě nebaví vzkazy v láhvi od piva
tak ráda bych něco změnila
tu hodnou holku praštila
a až budu opilá
možná bych Tě sbalila
aniž bych sama sebe ztratila
ráda bych se mýlila
takhle zmatená jsem ještě nebyla
a komu jsem to slíbila
že nepřekročím hranice
bezpečného návratu
a neuteču v panice
protože
co nemůžeme mít, chceme velice
to zakázané ovoce....

Refugee

18. july 2015 at 10:36 | Elie |  Téma Týdne
Můžeš za to ty, můžu za to já
po dnešní noci už žádné vzkazy v láhvi od piva
já jsem s psaním vzkazů do těch lahví skončila
jak jsem mohla být tak pitomá
protože jaké překvapení
je těžké hledat něco tam, kde nic není
tak odcházím s důstojností
než bych se přiznala k té pitomosti,
že jsem Ti to chvilkama i věřila
hráli jsme hru, kterou jsem prohrála
zrovna ve chvíli, kdy jsem chěla křičet šach mat
a ohledy na všechno a všechny nechat
za sebou
přes půlku města, opilá a za Tebou
jenže jsem nekývla hned, tak to udělala jiná
chápu, to je život, tak to bývá
vlastně mě to moc nepřekvapilo
jen trochu srazilo
kdybych nebyla srab,
mohla jsem přestat tuhle hru hrát
byl to strach z věty dáme řeč
a v hlavě, ten příkaz uteč
a tak zas jako vždy stávám se uprchlíkem
před Tebou, sebou a všemi
a zas kamenný srdce, opevněný


Nikdy a nic

7. july 2015 at 23:07 | Elie |  Téma Týdne
On to popírá a ona statečně ignoruje
možná to nezvládá a možná už ani nebojuje
hloupá, pitomá nebo naivní?
kdo jí ze selhání obviní?
není typ holky "papírové kapesníky"
na jedno použití
a on to zkouší dál?
jako by se ptal
jak dlouho než se vzdá
ale ona se taky ptá
kolik takových už bylo
co patřily k ní dřív než k Tobě?
a od přitažlivosti k zlobě
ale když z té(její) strany slyší "nech to být"
o to víc chce okusit
to, co se nesmí
třeba to je právě klíčem
je to něčím víc než chtíčem?
a jak ví, že když to co nemá dostane,
že pak ráno zůstane
a až to kouzlo zmizí
nebudou předstírat, že jsou cizí
jen poslední otázka tu zůstává
čím je pro něj tak lákavá?
možná právě tím, že na potkání nedává....

Never, always(messages in the Bottle)

5. july 2015 at 10:43 | Elie |  Téma Týdne
Já to vím, že Ty víš, co vím já
a tak si navzájem posíláme vzkazy v prázdné lahvi od piva
hlavně čteme v těch vzkazech mezi řádky
ale občas se ty prázdné lahve vrací zpátky
hrajeme ty role už předem daný
někdy spolu, ale někdy sami
a až jednou budeme nespoutání
konvencí a pravidly
pošlem jeden prázdnžý list
i tak v něm budeme umět číst
pošlem jeden prázdný list
a budeme předstírat, že neumíme číst
abychom mohli mluvit jinak,
protože oba cítíme, že nastala ta změna
jenže někdy je mluvit málo,
když chceš aby se něco stalo
čas od času je dobré mlčet, slyšíš to ticho?
to v nás i to neklidné ztichlo
prst na spoušti odjištěné zbraně
ve vzdávajícím gestu, vzhůru otočené dlaně
jak můžeme vědět, že navzájem nehrajeme hry
a celý ten dojem není falešný?
vídíš tu hloubku tam dole?
stačí skočit a doufat, že to nebude bolet....

Never

4. july 2015 at 22:20 | Elie |  Téma Týdne
Slyším se jak říkám:
Nikdy bych netančila s někým jako jsi ty....

Bohužel ono to je jako tanec. Tanec jehož choreografii známe jen my dva. Ty uděláš krok vpřed a já dva vzad. Já udělám krok vpřed a ty ustoupíš. Evidentně jsem se spletla. Tuhle choreografii má v hlavě jenom asi jenom moje maličkost. Každý ples jednou končí a jakmile člověk prošvihne jeden krok, je v háji celá sestava.

Možná jsem jen prostě trochu přecenila svůj taneční um.
Jenže ty nejspíš netančís.
Problém je v tom, že u tohohle tance hrozí víc než jen pošlapané špičky.

Proč v jednu chvíli mám pocit, že jsi tanečním mistrem a věřím Ti tak, že se nechám vést a ve chvíli druhou už stojíš na opačném konci sálu, zády ke mě a vybíráš si ze spousty jiných tanečnic.
V tu chvíli mám chut si ze sebe strhat taneční šaty a uškrtit Tě na nich.

Jen bych potřebovala vědět, že Tě z bezpečného Waltzu můžu vyzvat k Tangu. Vím, s kolika tanečnicema už ses promenádoval přes celý sál.
Jen bych potřčebovala vědět, že když promeškám jeden krok, že si nevybereš jinou tanečnici s kratšími šaty a vyššími podpatky, nebo jestli už sis ji náhodou nevybral.....

Jak jsem se do tohohle tance přimotala, když jsem naprosté dřevo? A jak vůbec mám vědět, že máš zájem tančit se mnou?

Místo toho mám v hlavě pomíchané kroky. Čekám, až se zeptáš, jestli smíš prosit.

Nebo možýná bych si prostě měla zout podpatky a vzdát to.

Některé tance prostě nemají závěrečný aplaus. Možná jen vidím taneční kroky tam, kde je jen obyčejná chůze. Je to ten pocit, když Vás čeká zvedačka a Vy musíte doufat, že Vás partner opravdu chytí. Je to neskutečná nejistota. Všechno nebo nic.

Potřebovala bych slyšet alespon to, že netančíš. Byla bych zklamaná, ale věděla bych, že učit se tuhle choreografii je zbytečné

Občas naznačuješ, že netančíš, ale pak najednou máš smoking, taneční lakýrky a nabízíš mi rámě.

Proč mi pleteš hlavu svými vlastními tanečními kroky?

Třeba tam žádné taneční kroky nejsou. Přežiju to, sice se zlomenou nohou, ale hrdě odkráčím

Problém je, že bych chtěla tančit. S Tebou.
Jenže jsem spíš herečka. Ty to víš, já to vím. Hraju dokonalé divadlo. Jaktože ty vidíš pod všechny ty líčidla?

Vím jistě jen jediné, že chci zas tančit, i kdyby to nemělo být s Tebou. Toužím po tom tanci. Chybí mi...
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie