My inspiration

21. february 2015 at 23:12 | Elie |  Nezařazené
"Kde bereš inspiraci?"
Tahle otázka už mi byla položena tolikrát, že kdybych pokaždé dostala korunu, tak už jsem milionář. Ale tohle je poprvé, kdy jsem byla požádána, ať na tohle téma napíšu celý článek, takže Kate speciálně pro Tebe
Tahle otázka je mi pokládána už od základní školy, kdy naše češtinářky štvaly mé spolužáky tím, že obcházely půlku školy a chlubily se mými slohovkami. Na střední škole, jsem se díky tomu dostala až k moderování maturitního plesu
Asi pro mě bude hodně těžké napsat stručný a zároveň všeříkající článek. Všechno to nejspíš začalo tím, že v momentě, kdy jsem se naučila číst, jsem se zamilovala do knížek a psaného slova. Časem člověk dospěje do bodu, kdy už přečetl tolik knih, že si říká, no proč to taky nezkusit.
Já začínala básničkami. Kde beru inspiraci k nim? Bude to asi znít sobecky, ale u sebe. Z mých pocitů. Je to jakýsi způsob psychoterapie a zároveň vypsání se z pocitů a problémů. Tím, že to co se mi honí v hlavě, napíšu na papír, už mě to netíží a nemusím se tím zabývat. Takže pro básničky je to inspirace hlavně z emocí, ať už je ve mně vyvolají písničky, lidé, prostředí, některé životní situace nebo trable, prostě život. Teď v poslední době, pokud je zajímavé tak Téma Týdne tady na blogu.
S povídkami, delšími příběhy a různými články už je to složitější. Nemůžu samozřejmě mluvit za ostatní blogery, ale v mém psaní je pokaždé část mě. Kdo mě zná, to pozná. Byť se to občas snažím sebevíc zapírat, nejde to. Je to jako chtít popřít, že ten kousek DNA, který má na svědomí ty šílené pihy na Vašem nose, prostě není Váš. Je to lež, stejně tak neodmyslitelně patří kousek mého já všemu, co jsem kdy napsala. Je to jako podělit se o kousek mojí duše s jinými lidmi. Popravdě se bojím dne, až mi ty kousky dojdou.
Víte, když začnete psát vlastní tvorbu, stanete se v podstatě sběratelem. Sběratelem cizích příběhů, pozorovatelem a vypravěčem. Je to zároveň taková pocta jejich životům a příběhům. Zaznamenáte je permanentně, protože některé příběhy by měly být vyprávěny a nezapomenuty. Není to tak, že bych kradla cizí příběhy a přivlastnila si je. Jen se prostě nechám inspirovat, protože někdy je nejlepším vypravěčem sám život. A pokud někdy píšu něčí opravdový příběh, žádám o svolení. Pravdou je, že jsem pro lidi takovým záchranářem, takže pár životních příběhů, které by vydaly na velkofilm a měly by se vyprávět znám. Někdy se prostě jen stanou pevným jádrem povídek a zbytek je fikce, protože některá tajemství, by měla tajemstvími zůstat. Nedávno za mnou přišla jedna z kamarádek, zda bych o ní nenapsala a já o tom dost přemýšlím. Prolog už je na světě. Samozřejmě, že z větší části to bude fikce, ale stopa po ní v tom příběhu zůstane. Nestalo se mi to poprvé a samozřejmě mě to těší. Jako bloger, ano stále o sobě smýšlím jako o blogerovi, protože nemám tendenci podléhat novému trendu a tvrdit o sobě, že jsem spisovatelka, protože to by mi svědomí nedovolilo, si všímám lidí jinak. Vidím pod povrch, někdy i to o čem sami nevědí. Cením si jich a jejich příběhů a oni si zas cení mě, protože vědí, že jako píšící člověk mám jiné návyky a jejich stěžování a příběhy opravdu poslouchám a naslouchám jim samým, protože jejich příběhy pro mě mají cenu. Doufám, že to nevyznělo tak, že jim naslouchám jen pro moji inspiraci a abych měla o čem psát. Tak to není. Naslouchám, protože vím, že příběhy jsou to, co nás tvoří, naše já, naše osobnosti a prostě to jen na rozdíl od nepíšícího člověka dokážu více ocenit. Protože bez našich příběhů, bychom všichni byli nikým.
Zároveň se při psaní stávám kouzelníkem, žádný kouzelník by neměl své triky prozrazovat, protože to tajemství jak to udělal, je na tom právě to magické a přitažlivé. Někdy je dobré udělat vyjímku a odhalit ho, aby bylo možné obdivovat preciznost techniky, důvtipu, logiky a spousty jiných atributů, se kterými bylo provedeno.
Člověk by se často divil, kde všude se dá inspirace najít. Stačí obyčejná jízda přeplněným trolejbusem a do někoho omylem vrazit. Občas ve mně ten člověk vyvolá určité pocity a já začnu přemýšlet, jaký asi může být jeho příběh a hop, je to tu. Je to jako magnetické pnutí, jako kousky skládačky, které vyskakují v mé mysli.
Nebo písničky. Vyvolávají ve mně určité pocity. To třeba udivuje kolegyně v mojí práci. Vlastně i od nich už jsem dostala otázku ohledně inspirace. Protože o svačinových přestávkách si uvařím kafe, pustím písničky a vymýšlím nová dobrodružství pro Kiaru. Ve svém počítači už mám speciální seznam písniček, při kterých se mi píše nejlépe. Možná ho přiložím na konec článku. Nevím, jak tohle inspirování mám popsat, protože svým zvláštním způsobem vypnu mozek, ale zároveň jsem ve střehu a jedu na plné obrátky. Jsem izolovaná od okolních vlivů, ponořená do svého příběhu. V hlavě mi naskakují myšlenky jako promítání filmu. Vytěsním všechno ostatní a nechám myšlenky, ať plynou. Holky to nechápou, prý jak můžu poslouchat písničky a psát. Sama nevím, prostě můžu. Je to výlet do mojí hlavy. Fyzicky jsem přítomná, ale myšlenkami úplně jinde.
Většina blogerů Vám řekne, že začal blogovat, protože si jako puberťák připadal nepochopený okolním světem a chtěl mít svůj vlastní svět. No, já mám těch světů, nebo spíš realit hned několik a píšu, protože chci. Dělá mi to radost, ano bylo by pokrytecké nepřiznat, že do svých světů utíkám před realitou.
Další mojí inspirací jsou místa. Některá ve mně vyvolávají zvláštní, dalo by se říct i klid na duši a některá naopak neklid. Udeří mě nejdřív pocit a pak přijde příběh. V mém městě je to moje oblíbená prosklená kavárna s výhledem do ulice. Nebo lavičky na náměstích, kde si sednu, pozoruji lidi se sluchátky na uších, ztracená a osaměla v davu, hledajíc příběhy procházejících lidí. V místě, kde bydlím, je to jednoznačně rozhledna. Sedím si tam nahoře, oproštěna od všeho okolo, schovaná před lidmi, před vším. Je tam klid a ticho. Sednu si nahoře na podlahu, opřu se zády o jeden ze sloupků, do uší dám sluchátka a s výhledem na celé město se pouštím do psaní. Převážná většina mojí tvorby vznikla právě tam, hlavně tedy Kiara.
Ale mou největší inspirací jsou tři důležité skupiny lidí. Za prvé, moje dokonalá babička. To ona je mým hnacím motorem, inspirací už od doby, kdy jsem poprvé někdy v šesté třídě napsala svojí první básničku. To ona je člověkem, který mi podá propisku, když s ní vzteky jebnu přes celou místnost, protože mi to zrovna nejde, nebo to co jsem napsala, mi přijde jako pitomost. To ona rovná vztekem zmuchlané stránky. Ona bude navždycky mojí inspirací.
Za druhé je to velká část mých přátel. To oni nadšeně čtou moje věci a netrpělivě mě nahání kvůli dalším kapitolám. Právě Kiara je takovou lehce neslušnou poctou a věnováním jedné z hlavních postav mojí nejlepší kamarádce, protože bez ní bych já nikdy nebyla já a Rebecca by nikdy nebyla tou okouzlující Rebeccou, kterou všichni milují. Ale i ostatní postavy jsou věnováním mým přátelům. Stále však trvám, že podoba s osobami žijícími či zemřelými je čistě náhodná a příběh je fikcí. Nezobrazuje žádné skutečné osoby nebo události.
A v neposlední řadě čtenáři, i když i s nimi je to složitější. Koukám, že se mnou není nic jednoduché. Dle mého osobního pozorování jsem zjistila, že čím víc se daný bloger snaží zavděčit všem, tím víc se to podepisuje na formě, kvalitě i obsahu tvorby. Takže píšu opravdu spíš pro sebe než pro ně. To však neznamená, že si nevážím každého návštěvníka a komentářů, naopak velmi si toho vážím. Vlastně pár takových lidí bych chtěla vypíchnout, protože i oni mě inspirují. Takovým prvním impulsem psát Kiaru pořádně, až se z ní stalo to, čím je dnes byla bloggerka Em-Zet, v současné době přejmenovaná tuším na Em-Age z Empty Island, která mi zanechala dlouhý, leč kritický komentář ke Kiaře. Byla to však oprávněná a konstruktivní kritika, která měla hlavu a patu a donutila mě to začít psát pořádně, tímto jí samozřejmě děkuji J Další blogerkou je Konduto-sama, díky které v Kiaře pokračuji, protože mě pravidelně nahání kvůli novým kapitolám. Je to neuvěřitelně povzbudivé a i ona je mou inspirací a tímto jí také patří mé díky. Nesmím zapomenout ani na fabulózného Womma z blogu What´s on my mind. To už by se i dalo považovat za mezinárodní inspiraci a podporu, protože je ze Slovenska. On je mou inspirací, protože jeho články jsou prostě dokonalé, zvednou mi náladu a příjemně procvičí bránici, protože srší vtipem. Což mě neskutečně motivuje k tomu, abych si řekla, sakra Elie, snaž se! Takže i jemu nevědomky patří můj dík a samozřejmě si vážím každého komentáře od něj.
Často narážím na různé články co s blogerskou krizí, což samozřejmě s krizí souvisí. Podle mého osobního názoru jsou takové články špatné a nejlepší je nepsat. Proč? Protože uměle vyšroubované články, psané z důvodu splnění jakési kvóty úplně zabijí fantazii, talent a tu část pro potěšení z tvorby. Násilím překonaný blok a doslova krví a potem vykoupené články, nejsou to pravé ořechové. Prostě poznáte, že to není ono. Zastávám názor, že než psát hluché články o ničem, aby se teda jako psalo, je lepší nepsat vůbec. Ono to zas přijde až bude správná inspirace, místo a čas.
Musím se přiznat, že s mou inspirací souvisí i to jak píšu, nejradši píšu ručně na papír, protože potřebuju mít kontakt se svými slovy, s tím co napíšu, asi to bude znít praštěně, ale prostě potřebuji ta slova "cítit". Psané slovo má velkou moc, jaksi se stává víc skutečným a permanentním.
Co bych ještě dodala nakonec? Inspirací ke Kiaře bylo pro mě pár smutných událostí, které se sešly v jeden čas. Když o tom tak uvažuji, docela smutným faktem je, že právě v pro mě psychicky vypjatých situacích jsem nejproduktivnější. A právě Kiara pro mě byla jakousi formou trucování, vypsání se a vzdoru těm událostem až se nakonec stala opravdovým příběhem a najednou zbývá posledních pár kapitol do konce.
Tohle je asi nejosobnější a nejupřímnější článek, který jsem kdy napsala. Já doufám, že jsem čtenářce Kate uspokojivě odpověděla na otázku ohledně mé inspirace a ostatním blogerům přeji hodně inspirace do jejich vlastní tvorby.

Seznam písniček:
Beyonce-Crazy in love
Beyonce-Haunted
Kodalines-High hopes
Ed Sheeran-Kiss me
Ed Sheeran-Give me love
Ed Sheeran-I see Fire
Taylor Swift-Safe and Sound
Civil Wars-Safe and Sound
Narnia-The battle song
Hozier-Take me to church
Lana del Ray-Once upon a dream
Christina Perry-Thousand years
Lana del Ray-Young and Beatiful
Dracula-Animal Impulses
Fairchailds-Misery like company
Florence and the machine-Breath of the life
Lindsey Sterling-Elements
Imagine Dragons-Battle cry
Lorde-Everybody wants to rule the World
Maroon 5-Animals
Robert J. Kral-Birth of Angelus
Robert J. Kral-Home
Arctit Monkeys-Do I wanna know?
Sick Puppies-All the same
Yellowcard-Empty Apartment
K´s choice-Im not an addict
Sia, Eminem-Guts over fear
Ron Pope-A Drop in the ocean
Civil war-Poison and wine
Blue foundation-Eyes on fire
A rocket to the Moon-You´re my song
Three days Grace-Painkiller
a spoustu dalších
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie