November 2014

Dialoques

30. november 2014 at 14:24 | Elie |  K pro Kurtizánu
"Jsi krásná." Nervózně žmoulá cilindr.
"Děkuji, já vím." Ulhladí si sukni a popotáhne rukavičku.
"Proč to děláš?" Opatrně se zeptá.
"Dělám co? Nelíbí se Ti to?" Zamračí se.
"Ne, to ne. Teda jo líbí. Myslím proč děláš tohle?"
"Tak to řekni." Vybídne ho.
"Proč jsi kurtizána?"
"Proč kurtizána? Proč prostě neřekneš kurva."
"Já nevím, přijde mi to nezdvořilé?"
"Nazývat věci pravými jmény není nezdvořilost."Odfrkne si, ne zrovna jako dáma.
"Je smutné, že Tvá láska má cenu, ale hodnotu ne...."

Má lásko seš kurva...

29. november 2014 at 19:56 | Elie |  K pro Kurtizánu
Má lásko, seš kurva, víš, že mi nemusíš lhát
Má lásko, seš kurva, nestydíš se a to mám rád
každej v tomhle městě už to ví
že ty Tvoje dlouhý nohy, jsou fakt libový
a každej zná to tajemství,
že to ve třinácti bylo poprvý
vždyť víš, že mi už nemusíš lhát
já Tě mám fakticky rád
tak řekni, kolikrát si takhle klečela
a pak po nocích tiše brečela
Má lásko, seš kurva, víš, že mi nemusíš lhát
Má lásko, seš kurva, nestydíš se a to mám rád
prosím zuj si jehly, sundej make-up a vem tepláky
někde pod tím vším, jsi totiž opravdu ty....
mám na Tobě rád,
že nemusím se ptát,
jestli můžu
protožes kývla už spoustě mužů
Má lásko, seš kurva, víš, že mi nemusíš lhát
Má lásko, seš kurva, nestydíš se a to mám rád
vždycky křičíš mé jméno
abys ho později mohla zapomenout
myslíš, že to jednou všechno přestane
a ty ráno zůstaneš?
nekoukej tak smutně
a netvař se, že je to nutné
protože
Má lásko, seš kurva, víš, že mi nemusíš lhát
Má lásko, seš kurva a já? Já Tě mám fakticky rád...

Padesát odstínů nelogična...

27. november 2014 at 22:05 | Elie |  Téma Týdne
Vždyť jsi chytrá vysoškolská holka
tak co dělaj na Tvým zápěstí ta pouta
říkáš ano, když myslíš ne
a myslíš, že je to příjemné
představíš model silného muže
a nevinnou naivku, která nic nezmůže,
ale tříští se na každé druhé stránce
myšleno vážně bez legrace
jmenuje se Anna
a je stále panna
avšak bez ostychu a hrdě
prohlašuje, že to má ráda tvrdě
snad chápeš, co tím chci říct
chudinky slečny z téhle knihy znalosti čerpajíc...

Unfaithful

27. november 2014 at 20:58 | Elie |  Básničky
She's a cheater, you know
forgive her again, I'm asking how?
She still makes faces
she visited a lot of strangers places
you pretend
but what goes around comes around
why don´t you understand?
Are you afraid, when she leaves?
so tell me please
why you turns your head to the left
don´t look, to could pretend
that you´re in love
but she likes someone else to involve

Padesát (od)STÍNŮ duše...

27. november 2014 at 1:51 | Elie |  Téma Týdne
Hrozně ráda a hrozně často tady na blogu píšu o svých přátelích a přátelství jako takovém. Často také píšu, jak moc vděčná za ně jsem, ale nikdy mě nějak nenapadlo, že by oni mohli být vděční za to, že mají mě. Až do dneška. Tohle bude asi možná ten nejnadějnější článek, za celou dobu blogu. Kvůli naprosto obyčejné věci jako je přátelství a jediné krátké větě: "díky za to že jsi! :* :)" Slyšet od někoho tak krásnou větu, je fakt skvělý pocit.

A to jen proto, že jsem poseděla dvě hodinky u fb a vyslechla si kamarádovo trápení. Už jsem hold taková posluchačka-záchranářka. U mě je schováno a uzamčeno tolik cizích tajemství a trápení, že by to vydalo na knihu.
Jsem těžký introvert, ale moji přátelé mě neustále berou na párty, abych se otrkala. Trochu to funguje, ale stejně jsem nejšťastnější schovaná v rohu pozorujíc ostatní. To je ta výhoda. Když si nikdo nevšímá vás, můžete si nepozorovaně všímat ostatních.

Poznám pár, který se hádá, ale předstírá, že ne. Bolavou duši v davu. Nešťastně zamilovaného kluka. Zlá tajemství. Šílené rodiče a spoustu jiného trápení. Hraní si na tvrďáka. Lháře. Na ztrápené duše mám prostě šestý smysl a zdá se, že ztrápené duše zas na mě. Lidé se mi svěřují sami od sebe, nejsem ten typ, co pídí po tajemství jiných a pak je šíří dál. Co mi jednou někdo svěří už u mě zůstane uzamčené napořád.

Než jsem stihla tenhle článek dopsat, tak se mi ozval můj nejlepší kamarád. Je to můj bývalý přítel, ale stali se z nás nejlepší přátelé, kdo to nezažil, tak to nepochopí. Kdysi dávno jsem ho dostala z fakt špatnýho období života a pak jsme se dali dohromady. On se teď pomalu jistě do toho špatnýho období vrací, kvůli slečně. A mě to tak strasně bolí za něj, jediná věc, kterou můžu udělat, je to, že ho obejmu a vyslechnu a jemu to stačí. Ví, že se na mě může s čímkoliv obrátit.

Takže už mám dneska na kontě dva zachráněný lidi, to je dobré ne? Nikdo nemůže zachránit celý svět a vytvořit světový mír, ale je dobré se snažit o záchranu jedinců, protože jimi je tenhle svět tvořen. Poslední dobou mě trápí hodně moc věcí a spoustu mých přátel taky a já si řekla, že už tý bolesti je dost a přes tenhle článek posílám všem naději, útěchu a možná nějaké ty sexy chlapy na jednorožcích :D Moc čtenářů tu nemám, ale ty pravidelné prosím, zkuste to nějakým způsobem poslat dál, někdy stačí jen jediný člověk, jediné objetí a malá naděje, vyslechnutí, pocit, že na vás někomu záleží.
A pokud by si někdo chtěl popovídat, nebo se svěřit, tak ať využije ikonku zpráva autorovi a zanechá e-mail, nebo ho napíše do komentů.

HOPE FOR EVERYBODY :)

Fifty shades...

25. november 2014 at 1:38 | Elie |  Téma Týdne
Padesátkrát ta samá a přece jiná
Padesátkrát se zeptáš
A já padesátkrát odpovím jinak
Padesátkrát mi složís kompliment
A já Ti Padesátkrát neuvěřím
Padesátkrát si Tě zakážu
A ty mně po Padesátéprvní stejně políbíš
Padesátkrát před Tebou uteču
A ty mně po Padesátéprvní dohoníš
Padesátkrát se před Tebou schovám
A ty mně stejně najdeš
Padesátkrát se v Tobě chci ztratit
A ty mi stejně odoláš
Padesátkrát zavolám Tvé jméno
A ty mi stejně neodpovíš
Padesátkrát Tě žádám ať neodcházíš
A ty se pro jistotu ani nevrátíš
Padesátkrát si vezmeš mé srdce
Až ze mě zbyde jen Padesát odstínů mojí duše...

One more time

23. november 2014 at 17:13 | Elie |  Téma Týdne
Once more
just be like before
I want to love someone with my old passion
it was almost bordering with obsession
so please, give me once
another chance
to fall in love
so let's involve
but baby I'm bound to you
I'm begging you let me go
you left me, but I´m not free
so just let me be
in my dreams, in my mind
I want leave you behind
so I begging you, once more
let me live like before....

Article full of complaining

21. november 2014 at 1:59 | Elie
Včera mi bylo řečeno: "Jsi hezka mila a chytra holka co tobe muze chybet" Spoustu věcí. Ať žije první dojem. Ano, ano chápu o většině těch slov o mé osobě by se opravdu dalo polemizovat,jenže já nejvíc polemizuji o tom, co mi chybí.

No, tak třeba normální matka. Ne nejsem v pubertě a ano opravdu není normální. Už mě opravdu nebaví ten věčný boj a hádky kvůli pitomostem. Hlavně se nám ta naše family nějak rozpadá.
"Milý Bože, chtěla bych světový mír."
Bůh se zamyslí "A nechceš něco jiného?"
"Normální matku."
"Ahh takže Křesťani a Islamisté budou best bodies."
Chápete co tím, chce básník říct....

Také jsem bohužel přecenila svůj intelekt a budu muset odejít z druhého ročníku vysoké. A že mě to zatraceně štve! Snažím se najít si nějakou práci, musím se nahlásit na pracovní úřad, zažádat o ukončení studia. Při hledání práce si připadám jako na trhu s bílým masem. Úsměv sem, úsměv tam, hezké oblečení, namalovaná, prostě to nejlepší světlo. Copak nestačí, že jsem chytrá a pracovitá? Ne, důležitý je první dojem, ale vysvětlete to asociálovi jako jsem já.

Mám v plánu se odstěhovat a bydlet s kamarádkou, to bude další humbuk. Jenže jí nemůžu nic slíbit, dokud nebudu mít práci. Přemýšlím, jak narvu jednadvacet let života do papírových krabic a odnesu. Také přemýšlím o tom, co budu dělat, když to nevyjde. Nechci po půl roce běžet zpět domů s tím, že to nezvládám. Ale potřebuju to udělat.

Taky se blíží Vánoce, omlouvám se všem, ale nesnáším je. Pro mě je to šíleně smutný období a na stmelování máte přece celý rok, ne jediný den. Po dvou letech budu na Vánoce doma a chybí mi spoustu lidí....

A proč vlastně píšu tenhle článek o tom, jaká jsem chudinka? V téhle chvíli, kdy se ke mně plíží syndrom vyhoření bývám nejproduktivnější v psaní a tentokrát nic, to je na tom všem pro mě nejhorší. Moje milovaná múza totiž vzala batoh na záda a říkala cosi o německých hranicích, zatracený Schengen. Cítím Kiaru jak mi pochoduje v hlavě tam a zpátky, pálí jednu cigaretu za druhou a rozhazuje rukama ve stylu "tak kurva, co bude" a já jen krčím rameny a snažím se jí uklidnit. Sekla jsem se u jedné kapitoly a nejhorší je to, že ty další už mám napsané, nebo alespoň načrtnuté, ale nemohu se pohnout dál. Můj jediný útěk před realitou právě selhal....

First blog´s babysteps

17. november 2014 at 23:41 | Elie |  Téma Týdne
Byla nebyla, jedna malá sladká asociální holčička, kterou nikdo nechápal a měla svůj vlastní svět (a evidentně i pubertu), ne kecám :D

Dobře, no ta puberta se mnou ani moc netřískala (díkybohu pro rodiče), ale se spolužačkami na základce (přelom 2006/2007) doslova mlátila o podlahu ;) a tak z trucu založily rebelskou hudební skupinu. Měly fakticky drsný jméno Dangerous Kissies-Nebezpečné pusinky a já jakožto člověk schopný napsat souvislý tex bez hrubek, jsem se stala adminkou jejich blogu tady na blog.cz Tak jsem se v podstatě dostala k blogování.

Jenže mě to moc neokouzlilo, neumím psát na zadané téma, radši nechávám fantazii volnou ruku. A hlavně nerada píšu na počítači, musím slova cítít, cítit to, co píšu. Vím, že to zní šíleně, ale potřebuju mít určitý kontakt s textem. Asi z důvodu, že to co člověk napíše je takové víc skutečné, zavazující.

Svůj vlastní blog (ten první) jsem si založila na e-stránkách asi o rok později. Vlastně to byl nápad mojí geniální babičky, myslela, že bych měla svoje básničky někam poslat, tak jsem je poslala do sítě. Naštěstí jsem se vyhnula kopírování cizích článků, přidáváním článků jenom z obrázků a podobným záčátečninám :D ale nevyhla jsem se psaní zamilovaných příběhů se sťastným sladkým nereálným koncem. Vítej realito.

Na e-stránkách mi nevyhovovalo spoustu věcí, tak jsem o rok později přesídlila sem na blog.cz Jsem tu dodnes a spokojená. Jen trochu nechápu tu potřebu lidí mazat staré články a blogy, protože je to trapné. Není. Je na těch článcích krásně vidět posun, zdokonalení a je v tom i určitý sentiment. Svoje dětství přece taky nevymažete, jen proto, že jste zvraceli, řvali, nosili plíny no dobře a byli malí a ošklivý :D a bylo to trapný.

Už vím, jak to začalo, jen nevím, jak to skončí...život je nedopsaná kniha :)

The Old Habbits

10. november 2014 at 1:02 | Elie |  Téma Týdne
You´re my old habits
I have to go down to the hole of rabbits
so I come back for you
There's something I have to do
like say goodbye
there's no more You and I.....
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie