July 2014

Healing

22. july 2014 at 12:17 | Elie |  Úvahy
Pomalu se zase dostávám zpět do své blogovací nálady. Zjišťuju (opět), jak moc mi to chybělo. Ono je těžké napsat smysluplný článek, když je člověk v podstatě parodií na sebe sama. Někdy si to ani neuvědomujeme, že se vědomě zavíráme sami do sebe. Stáváme se jakýmsi stínem, co zbyl z našeho já. Použiju slova z jedné z mých oblíbených písniček Taylor Swift-I knew you were trouble na začátku říká :The worst part of this wasn't losing you, it was losing me-Nejhorší na tom nebylo ztratit tebe, ale ztratit sebe. Prý je ta píseň napsaná pro jakéhosi Harryho Stylese (ano, onedirectionerky mně mohou ukamenovat za tři, dva, jedna....) Chápu co cítila a už chápu proč je ta písničky jedna z mých oblíbených, protože je opravdová, napsaná pro opravdovou osobu. Jedna fanynka k tomu videu napsala, že jestli tahle mrcha randila s Harrym, měla by mlčet, protože je dokonalý. Ano, jedna z našich skvělých vlastností lidského druhu. Občas prostě zapomeneme, že i celebrity jsou jenom lidé, mají city a svoje potřeby a rozhodně nejsou dokonalí. Vím, co tou písničkou chtěla říct. Že se prostě někdy ztratíme ve smutku takovým způsobem, že ztratíme sami sebe. Čímž se dostávám k pointě článku. Já byla v tomhle stavu zaseklá přes půl roku. A je hrozně těžký pomoct člověku, který pomoc nechce. Myslím, že tohle je jeden z procesů, kterým si člověk musí projít sám. Sám si musí uvědomit, že potřebuje pomoct a chce se dostat z truchlení a z režimu offline. Jenže dospět k tomuhle rozhodnutí je opravdu těžké, protože s tímhle rozhodnutím uděláte opravdu tlustou čárou za skončeným vztahem. Je to takové definitívní sbohem, protože už se srdce, hlava i duše smířili s tím, že je opravdu konec. A tohle přiznat je zatraceně těžké. Ale uleví se. Takže blogu a můj živote- Hi I´m Elie and I´m back

The only one person

21. july 2014 at 22:20 | Elie |  Úvahy
U nás je po dešti a teplota vzduchu klesla o pár stupínků dolů, dalo by se říct, že je i příjemně. Já si byla zas po dlouhé době zaběhat a hned po tom, co mě opustili infarktové stavy to bylo fajn. No i když to možná bylo způsobený týpkama, co na oválu hulili trávu, ale jeden nikdy neví :D Taky po dlouhý době zase sídlím u sebe na parapetu okna a píšu, to už jsem nedělala snad tak bilion let a ani jsem si neuvědomila, jak moc mi to chybělo. Čímž se dostávám k tomu podstatnému. Nedávno jsem získala dobrého kamaráda, takového parťáka na výletování a to díky lednímu medvědovi (dotyčný ví, co tím myslím). A ty nekonečný procházky a výletování mi taky chybělo, protože každej je línej se zvednout od facebooku. Tak trošku mi převrátil svět. Ano, uznávám, že i naprosto cizí lidé mohou být přáteli. Nestává se mi často, že bych si někoho oblíbila, tak rychle. A za posledních pár dní jsem se nasmála tolik, jako za posledních pár let. Nejradši mám ty chvíle, kdy se snaží prohlásit něco strašně chytrého nebo vtipného a vůbec mu to nevyjde, ale o to je to vtipnější (ale nebuďme sentimentální že) . Poslední dobou hodně píšu a tak nějak zapomínám, že já vlastně nejsem Kiara Huntingtnová . Ale nebudu si nic nalhávat, jistě, že je v ní kousek ze mně, ostatně jako v každém "dílku" , které napíšu. Ve skutečném životě jsem hrozný srab, i když někdy mám i světlé chvilky a záblesky odvahy. Výhoda blogu je, že svým způsobem poskytuje anonymitu, takovou přechodnou berličku na cestě k odvaze. Svým způsobem je uklidňující, že vím, že skoro nikdo z mého okolí o tomhle blogu neví a když ví, tak to nečte. No možná je to i dobře, protože v každém písmenku i slovu je kousek mně, svými články si doslova obnažuji duši a už navždy a permanentně ji vystavuji ve světě internetu. Svým způsobem je každý můj článek takovým pokusem o společenskou sebevraždu, když to vyjádřím hodně expresivně. Jenže někdy mám pocit, že se v Kiaře ztrácím, nebo možná k ní utíkám. A tenhle konkrétní člověk mi ani nevím jak, dokázal připomenout, že opravdu nejsem ona. Že mám taky svůj život a vlastně i šanci ho změnit. Tenhle konkrétní člověk má taky svůj příběh a klidně ho může používat jako výmluvu, tak jako to dělám já. Mohl z něj být velice zlý a zatrpklý mladý muž a přesto je to skvělá osobnost plná energie.Tohohle člověka znám jen pár dní a původně jsem ho chtěla odmítnout, ale děkuju osudu, že mě jiný můj přítel postrčil k tomu, abych to neudělala.Konkrétně mi řekl ať vyndám hlavu ze zadku a začnu utužovat sociální vztahy :D a prý mě k tomu dokope :) (Ty víš zahradníku, že je to jsi ty) Tenhle článek je vlastně takový můj hold všem mým přátelům, bez kterých bych si nedokázala ani svůj život představit a když už vzpomínám na skvělé přátele, tak musím poděkovat i jedné šílené blondýně, bez které by Rebeca(Becca) nebyla, tak nádherná a okouzlující osůbka jakou je a Kiara by něměla svojí pařící kamarádku. Takže moji milovaní přátelé děkuji Vám, že vás mám :) Vaše Elie
P.S.: I´m panda hug me please :) Thx






















The Ugly Duckling

17. july 2014 at 22:20 | Elie |  Téma Týdne
Právě teď jsem malé ošklivé káčátko a čekám až se vzbudím a bude ze mě krásná labuť :D :D :)
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie