May 2014

Fuck you!

28. may 2014 at 0:10 | Elie
12.5.2014
Fuck you!
"KURTIZÁNA"
.......Už od 16. století však označoval milenku, konkubínu anebo profesionální společnici vysoko postavených mužů. Taková žena měla mnohdy silný politický vliv a musela umět zvládat složité diplomatické situace........

Tak jo možná změním názor na pondělky. Miluju LITERATURU. Ne Andyho. I když by se mu to asi líbilo. Máme mezi sebou jakýsi vztah, který by se možná dal nazvat přátelstvím. Nikdy jsem nebyla přátelský typ, ani před tímhle děvka dobrodružstvím. Ne že bych nechtěla, jen to neumím. Po odchodu Beccy je Andy v podstatě můj jediný přítel moc silné slovo, kamarád.
"Dnes se podíváme na Jacka Kerouaca. Ví někdo nějaké jeho dílo? "
"Na cestě. " Zahučela jsem.
"Dneska žádný citování buzerantskýho Ginsberga? " Ozval se z poslední lavice Drake "zasranej" Cameron.
"To že měl tendenci tíhnout k mužskému osazenstvu o něm ví jen ten, kdo ho pečlivě studoval Camerone. " Schválně jsem ho oslovila jeho příjmením, protože zní jako dívčí jméno. Třídou to zašumělo, dva stěry v jedné větě. Válíš Kiaro.
"Třeba nám tím naše Lví královna chtěla sdělit, že kope za dívčí tým. " Vyrovnáno.
"To, že nejsem stejná děvka jako půlka školy, " jsem totiž mnohem větší, 3 měsíce/20 kluků, " a nespala s tebou, neznamená, že jsem lesba. Znamená to pouze to, že nechci chytit nějakou pohlavně přenosnou chorobu, Camerone. "
Další bod pro Kiaru. "Zklidněte se. " Okřikl nás Andy. "Dokaž, že nejsi. " "Naser si! " "Lesbo! " Ok, chtěls to. Nasraně jsem se otočila na něj a zvedla tričko. Zůstal na mě zírat s otevřenou pusou a třídou to zahučelo jako v úle. Navzájem jsme na sebe zírali jako v tranzu, dokud Andy nezařval. " Ven a hned! Oba! "
Vytáhl nás na chodbu a práskl dveřma od sálu. " Oba napíšete za trest jakýkoliv literární útvar, který bude vaší tvorbou. Společnou. Ty za nevhodné chování a ty za pohoršení veřejnosti. " "Nikdo se pohoršeně netvářil, pane profesore." "Kiaro! " Cameron už se nadechoval, že něco řekne, ale Andy byl nekompromisní. "Odchod Drakeu, odevzdáte to za 14 dní." Zvolal už jen k jeho zádům.
"Kiaro hráblo ti?! Nevím na jakou misi ses to vydala, ale mohli by tě kvůli tomu vyhodit. Co uděláš přístě? Přepadneš ředitelnu? " "No když už si to navrhl." Ušklíbla jsem se. "Sleduj." Rozhlédla jsem se chodbou a pak se otočila na něj a vyhrnula si tričko. Zalapal po dechu a a pak se rozesmál na celou chodbu. Dnes jsem totiž měla na sobě tričko s odhalenýma ramenama, a jelikož nesnáším, když mi čumej ramínka od podprdy, tak jsem si vzala samodržící podprsenku s nápisem !Naser si! a zezadu to vypadalo jako, že žádnou nemám. "A já si řikal, co se mu na tom pohledu nelíbilo" "Andy!" zasmála jsem se. "No co, jsme přátelé ne? " " Hm, hádám, že teď už jo, " uculila jsem se. "Vážně musím psát tu esej? " "Jo a nezkoušej na mě žádný koťátkovský oči. Lesbická Lví královno." On si prostě musel rejpnout. Hádám, že to asi přátele dělají.

Weakness

24. may 2014 at 2:03 | Elie |  Úvahy
Láska dělá z lidí slabochy. Předurčuje nás k tomu, aby jsme žebrali byť i jen o kousíček té hřejivé krásy. Dělá z nás slabochy a přesto doufáme, že se nás dotkne. Bez lásky den za dnem pomalu umíráme a ztrácíme vůli. Každý z nás je definován jen polovinou. Jsme polovičatí, neúplní a ztacení. Někdy zoufale toužíme milovat tak moc, že ztrácíme sami sebe. I přes tu neutuchající bolest, co přijde po lásce to zkoušíme znovu a znovu a znovu. Proč? Protože je to láska, je to šance být kompletní. Slabost se změní v sílu. Milovat znamená odhalit sebe, své city, doufat v naději. Každý z nás chce lásku. Jsme odsouzeni k tomu být silnými slabochy. Bojovat v bitvách, které nejsou naše nebo v těch, co byly prohrané ještě než začaly. Některé měly být prohrány a muselo být vyřčeno, nechám to být. Jsem slaboch. Mám ji jít hledat nebo čekat až přijde sama? Vím co má přijít. Už jednou odešla. Proč znovu skočit z útesu? Pro ten pocit volného pádu a svobody a vědomí, že gravitace vám zaručí jistotu dopadu. Už znovu nechci a to ze mě dělá možná ještě většího slabocha, než kdybych chtěla. Nechci, ale doufám. Jaký je v tom rozdíl? V naději, ve slabosti víry v to, že je to znovu možné. Není nutné hledat za každou cenu, přijde to samo a ze slabosti se stane síla.

Rain

23. may 2014 at 18:19 | Elie |  Úvahy
Právě teď u nás prší a já se učím botaniku na pondělní zkoušku. otevřela jsem si okno a poslouchám déšť, je to tak příjemně uklidňující a osvěžující. Miluju tenhle teplý letní déšť. Vyprahlá země se probudí a venku to krásně voní, myslím, že takhle nějak voní svěží zelená. Ale není to ten otravný děšť, kdy nemůžete ven a sedíte doma, je to ten typ deště, kdy se svět ponoří do bubliny a všechno je tak nějak měkččí a svěží a vůbec celkově hezčí.Měkkce tiché. Malé kapičky vytrvale bubnují do střechy naší verandy a je to tak příjemný a uklidňující zvuk a z okapu neustále zvonivě vytéká proud vody. A na stromě zpívá nějaký pták. Tolik poetičnosti v jednom obyčejném dešti, že i ty Lycopodiaceae zní trochu míň děsivě.

Double please-kill-me flashback

16. may 2014 at 23:53 | Elie
7.5.2014
Double please-kill-me flashback
"KURTIZÁNA"
.......Už od 16. století však označoval milenku, konkubínu anebo profesionální společnici vysoko postavených mužů. Taková žena měla mnohdy silný politický vliv a musela umět zvládat složité diplomatické situace........

Opět listuju dopředu na stránky s druhým zápisem a datem posledního února. Je nadepsaný POPRVÉ. Takže teď mě čeká dvojitá dávka vzpomínek.
28.2.2014
First time
Beca a Kiara párty holky z kolejí. Její názor byl takový, že léčbu alkoholem a párty život musím aplikovat v pravidelných dávkách každý víken. Takže jsme poslední únorový víkend skončily zase v Key-pubu. tentokrát to šlo fofrem. Beca je Rickův miláček a všichni její přátelé, mě nevyjímaje. Jeho otázka zní vždycky stejně.
" Co si dáš miláčku? " "Dvoje křídla Ricky. " Zářivě se na něj usměje. Rick koukne na mě. "Mě stačí jedny. " Usměje se taky. Řekne to svoje oukej se silným přízvukem.

Už jsem se zmínila, že je Rebeca takový miláček všech? Máte pocit, že ji znáte strašně dlouho. No dobře, já jí znám dlouho, pět let. Jsme skoro stejně staré, ale já mám pocit jako kdyby byla moje mladší sestra a já jí musím chránit. S ní je velmi lehký se odvázat a bavit.
Miluju tyhle naše páteční dámský jízdy. Dnes večer, však přišla změna. Rick na nás mával, že máme na baru panáky i přesto, že jsme si nic neobjednávaly. Doslš jsme si k baru a Rick ukázal na dva týpky u stolního fotbálku. "Prý vás zvou. " Ne že by bylo neuvěřitelné, že nás pozvali, ale většinou zvali jen Becu. Nebyla jsem si jistá, zda nejsou oba pro ni. Ne že bych žárlila, já to chápala. S Becou to bylo tak, že ona byla ta hezčí z nás dvou. Znáte to,říká se tomu efekt roztleskávačky. Když někam vešla rozzářila místnost. A s klukama to bylo stejné. Mě většinou zvali až jako druhou a jen ze slušnosti. Proto ty pochyby. Koukla jsem na Ricka, mou váhavost si vyložil špatně. " Kiaro miláčku, já jsem to nalejval a celou dobu hlídal. " Myslel tím, že budou čisté, žadné prášky nebo oblbováky. Hodila jsem rychlý pohled k bálku. Přísahala bych, že ten vyšší z nich na mě mrknul. Hodila jsem pohled na Becu. Povytáhla obočí a zvedla skleničku. Vyděšeně jsem na ní artikulovala. "Neboj a udělej to samý co já. " Otočila se k nim, usmála se a kopla panáka do sebe. Zopakovala jsem to. A pak k mé hrůze zamířila k nim. V té době jsem ještě byla ve fázi smutku a v módu hodný holky. Cupitala jsem za Becou jako malý poslušný psík. "Ahoj. " Blýskla Beca po nich zářivým úsměvem. A pak mi málem spadla brada až na zem. " Ahoj , představíš nám tvojí dlouhonohou kámošku? " Kurva tím myslel mě. Becs po mě hodila pohled stylu, tak něco řekni ne. "Ehm, jsem Kiara. " "Jako ta ze lvího krále jo? " "Ne jako ta, jejíž matka má debilní vkus na pojmenovávání dětí. " Ten vysoký, který na mě prve mrknul se rozesmál a poplácal na židli vedle sebe. "Přisednete si? " Nic jiného mi nezbylo Beca už seděla vedle toho druhého a povídali si. "Takže lvice Kiaro, jak je v Africe? " "Stejně trapně a nevtipně jako v New Yorku? " zeptala jsem se naštvaně. "Hele víš, že když tě někdo pozve na panáka a ty ho přijmeš, tak bys na toho dotyčnýho bejt milá? " "Hele a ty víš, že když chceš někoho sbalit, tak bys neměl dělat blbý vtipy ohledně jeho jména? " Zasmál se. " Ty si ale netýkavka. " Zrychlil se mi dech. Jako bych slyšela JEHO. Nemysli na něj.Mávla jsem na Ricka. "Další rundu." " Whoa brzdi, chceš se opít nebo si povídat? " "Zvládám obojí a umím artikulovat i pod vlivem a až na tebe vytáhnu politiku budeš litovat. " O půl hodiny dýl a pár panáků víc už jsem seděla na jeho klíně a něco jsem mu rozpustile vyprávěla. "Kruci, ty jsi tak roztomilá, když jsi opilá." A zase jsem slyšela JEHO a při těch slovech se mi zvedl žaludek. Vyběhla jsem na chodbu a sesula se na zem před toaletami. Myslela jsem, že budu brečet, ale nic jsem necítila kromě bolesti. Takový ten pocit, když vás svaly bolí tak dlouho, že už vlastně ani nevíte, že bolí. "Kiaro? Jsi v pohodě? " "Jo jsem tady." "Říkal jsem ti ať tolik nepiješ. " "To neni z pití. " Sednul si na zem vedlě mě a vytáhl balíček cigaret. "Chceš? Sice je z toho rkaovina, ale jsou dobrý na nervy. " Chtěla jsem zavrtět, že ne, nekouřím. Vážně chtěla, jako vždy. "Hmm, díky." A tak jsem ve 20 letech měla sovjí první cigaretu. Hnus. Ale když si natáhl on a pak mě políbil a vyfoukl kouř, no to už byla jiná. "Ser na to a zahoď ji. " Poslechl. "Jdeme." " A kam? " "Vážně se musíš ptát? " " Ne. "

"Tak takhle vypadaj koleje na Unionu. " "Zmlkni." "Přinuť mě." Tak jsem ho líbala. Držel mě za pas a já mu prohrábla vlasy. "Chci tě. " Zašeptal. Jo poprvé jsem měla nezávazný sex. A bylo to zatraceně skvělý.
"Jsi ten typ co už nezavolá viď, " zeptala jsem se když jsem ležela v jeho náručí. " U tebe možná udělám vyjímku, líbíš se mi. " "Nemusíš." "Proč? " "Jen tak." "Ok, tak nezavolám. " "Komu jsi dala kopačky, že se léčíš teď se mnou? " "Nikomu." "Nelži. " "Dostala jsem je. " "Tomu nevěřím." Zasmála jsem se. "Vítej v klubu."

Flashback

9. may 2014 at 23:31 | Elie
6.5.2014
Flashback
"KURTIZÁNA"
.......Už od 16. století však označoval milenku, konkubínu anebo profesionální společnici vysoko postavených mužů. Taková žena měla mnohdy silný politický vliv a musela umět zvládat složité diplomatické situace........

Po mém rande s rakovinou jsem měla nutkavou potřebu se vrátit na začátek a podívat se, proč jsem tohle začala. Tak jsem nalistovala první stránku v tomhle sešitě. Datum bylo 21.2.2014, čvrt roku zpátky WTF, čas letí bez ohledu na nás a naše sračky.

21.2.2014
Týden po té

Pátek. Týden po té. Chm zní to epicky na takovou maličkost jako jsou kopačky od snoubence. Společně s ním zmizel i prsten z mé levé ruky. Hádám, že nějaké jiné bude slušet víc.

V tý době jsem ještě měla spolubydlící, podle který je nejlepší léčba propařit noc a alkoholem vypálit mozkový buňky do zapomnění. Tak jsem si řekla, proč ne? Natruc jsem si oblékla červený džíny. Ha vyzývavá. Jo, měla jsem chuť se cítit vyzývavě, no dobře ne zas tak vyzývavě a vzala si k nim meruňkově růžové tričko na zmírnění, načež jsem zmírnění zabila kozačka na padpatku a byla jsem tam, kde na začátku. Ale co, srát na to! Moje milovaná spolubydlící Rebeca si taky myslela, že smutek z rozchodu se dá zahnat jedině dalším chlapem. Jak sladké.
"Vezmu kamaráda kočko. " No upřímně moje první myšlenka byla, že máme po dámské jízdě. Ale slyšela jsem se jak říkám. "Ok, cokoliv." Jop jedna z mejch depresivních nálad na píču. v těhle mejch stavech bych si vždycky měla dát na čelo nálepku s nápisem PÁRTY KAZIČ.

Becs a její zařizování. Bože ta holka byla pořád, ale POŘÁD zaneprázdněná. Měli jsme se v osm sejít před Key-pubem. Taková naše oblíbená putyka, vždycky jsme tam zakempili. S barmanem se kterým si člověk potyká, hned jak mu nalije prvního panáka. Ten ty barmana, co vypadá jako Ital nebo možná odněkud z východu. Jakože hodně dálného východu, ale nikdo nemá odvahu se ho zeptat odkud vlastně je, takže pro všechny zůstane prostě jen Rick, jako vždycky.
Tak jsem tam už čvrt hodiny stepovala před vchodem a čekala, že se mě vyhazovač každou chvílí zeptá, jestli jsem se neztratila. V tom jsem uslyšela její smích.
"Omg, Beco konečně."
Omluvně mě políbila na tvář. Normálně tyhle divný holčičí věci nedělám, ale Beca je vyjímka. S ní to ani jinak nejde. Představila nás. Ok, první pohled. Je teplej. Podání ruky. "Ahoj, Parker." Dobře, rychlá modlitba. Ať neni teplej. "Kiara." Víc ze mě nevypadlo. Oh fajn, žádný narážky na Lvího krále. Beca byla samozřejmě odtažena pryč, jakmile jsme zapadli ke stolu. Tak jsme tam chvíli rozpačitě seděli. Znáte to, ten pocit, když někoho neznáte a bojíte se promluvit první a plácnout nějakou píčovinu. Jenže já samozřejmě musela mít prvenství. "Takže budeme si povídat o počasí? " Zásmál se. "Myslím, že si můžeme povídat o spoustě jiných věcí. " A tak jsme si povídali o spoustě jiných věcí až do jedný ráno. V tu chvíli se přiřítila rozjařená Beca. " Jdeme do Red caffé, chci tancovat." Tak jsme šli.
Stoupla jsem si k barovému stolečku u parketu. A pozorovala je, jak vyvádějí na parketu. Beca s cigaretou v jedné a s Parkerem v druhé ruce. Natančím. NIKDY. Smála jsem se Parkerovi na parketu. Řekl mi, že je mu to fuk, jestli lidi čumí nebo ne. On se prostě baví. A pak mi nabídl ruku. " Netančím. Neumím to. " Zakřičela jsem ve snaze přeřvat repráky. "No a? " A tak jsme tancovali ve třech a pak jsme se s Becou střídaly v tancování s Parkerem. Nikdy netancoval sám. Zeptala jsem se proč. "Když tancuješ s holkou, tak ty ostatní neotravujou. Vidí, že tu s někým jsi. Taktika. " Mrknul na mě, načež mě popadl za ruku a vyytáhl na parket. Bavila jsem se. Kurevsky jsem se bavila. Takže když jsme v půl páté ráno odcházeli, chtěla jsem se zakousnout do futer klubu a zůstat tam. A to proto, že jsem konečně po několika dnech přestala umírat na tu neutichající bolest v mém hrudníku, která zbyla po NĚM. Konečně jsem se mohla nadechnout a neumírat při každém úderu srdce. Bylo mi tak dobře až jsem se styděla.
Parker mi nabídl doprovod na zastávku, jelikož se Beca někam vytratila. Nejspíš s klukem. Doprovodil mě na zastávku. "Máš přítele? " Smutně jsem se na něj usmála a bezděky se dotkla přívěšku na krku. "Ještě před týdnem jsem měla. Měli jsme se brát." Pokrčila jsem rameny. "Rozmyslel si to. " Naštvaně vybuchl. "To je pitomost! " Pak už jsme potichu seděli a čekali na bus. To miluju na New Yorku, autobus jezdí kdykoliv. Už přijížděl a já se zvedla. "Tak ahoj a díky. " Chytil mě za ruku. " Počkej! " Ořitáhl si mě k sobě a políbil. Pak mi pošeptal, "byl to blbec." A já nastoupila do autobusu a odjela na kolej. A v tu chvíli se mi v hlavě zrodil plán. Líbal mě kluk, který mě viděl poprvý v životě. Asi nebudu tak špatná, jak si ON myslel. Když mě mohl líbat Parker a já přitom zapoměla na NĚJ a nepřišla o srdce, tak můžou i jiný. Zvládnu to. Bez závazků a bolesti. Jenže komu jsem to chtěla dokázat? Člověku, který mě opustil, nebo sobě? A přesně to ráno se zrodila Kiara-Kurtizána.....

Life's a bitch

8. may 2014 at 0:26 | Elie
5.5.2014
Life's a bitch
"KURTIZÁNA"
.......Už od 16. století však označoval milenku, konkubínu anebo profesionální společnici vysoko postavených mužů. Taková žena měla mnohdy silný politický vliv a musela umět zvládat složité diplomatické situace........

Pondělí. I hate mondays. Ne školu, ale pondělky. A první hodina? Ding, ding, ding máme vítěze LITERATURA. Ginsbergovy básně. Beatníci. Jak pěkně to slovo zní. Rebelové. Zbití životem. Nechápu proč přitom koukal na mě. Profesor Andrew Mikelson znělo celé jeho jméno. " Zná někdo nějakou jeho báseň? " Aniž jsem se přihlásila, začala jsem přednášet:
Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničenéšílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekleshánějící dávku drogy,hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé poprastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamemve strojovně noci,kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očimaa podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozenétemnotě bytů se studenou vodou, vznášeli se přitomnad vrcholky velkoměst.......

"Děkuji vám Kiaro." "Není zač. " Zahučela jsem z poslední lavice. Když jsem odcházela z hodiny, zastavil mě. "Můžu tě pozvat na kafe? " Nejsem šílená studentka, co je zamilovaná do svého učitele." Zašklebil se na mě. "Je to jen kafe." "Ok."

U vedlejšího stolu seděl pár. Ona hezká, on taky, ale na něm bylo něco divnýho. Tiše a naléhavě ji k něčemu přemlouval. Ona zvýšila hlas, ale stále šeptala. "Rakovina?! " Chytil ji za ruce. Vysmekla se mu. "Nebudu s tebou spát. Proboha. Nehodlám tě křísit." Rychle šeptala směrem k němu. A pak se prostě sebrala a odešla. Andy se mezitím vrátil s kávou. Položila jsem dvacetidolarovku na stůl. "Promiň, musím jít." A vyběhla jsem ven za ním, když ji následoval. "Hey, kašli na ni. " Zastavi se a otočil. "Prosím?! " "Říkám kašli na ni. Slyšela jsem vás. Máš pořád zájem? " Nasral se. "Lituješ mě?! " " Ne, jen takovej zářez ještě nemám. " Hodila jsem po něm kyselej xicht. "Umírám." "Jo, slyšela jsem. Je to kráva víš." "Si ze mě děláš prdel viď? " "Ne. Žádný litování, žádný jména, žádný osobní otázky, jen sex. Vyhovuje? " Vypadal, že mu to v hlavě fakt šrotuje. "A víš co? " přišla jsem k němu a se slovy "tohle sundej " mu dala paruku dolu. V tu chvíli byl rozhodnutej. Nesměle na mě kouknul. "Já bych, ale nejdřív potřeboval do sprchy." Málem jsem zlomila klíč v zámku, jak jsem se rychle otočila. "Myslíš, že mi neteče voda? " Usmála jsem se na něj. " A mám ti zaplatit? " Tentokrát jsem se rozesmála. "Nejsem šlapka, jen svodobná duše. " Přísahám, začal se červenat. "Tak pojď ," vedla jsem ho do koupelny. "Víš teď vypadám hrozně. " "Ser na to." Sundala jsem mu mikinu a pak i triko. A přejela rukama po uzkém hrudníku. A pak jsem od něj dostala ten nejněžnější polibek mýoh zkurvenýho života. "Na to, že umíráš, tak vypadáš a líbáš fakt dobře." Bezva Kiaro, meleš sračky, už zase. "Díky, moc často to neslýchám." Zasmál se. "Máš nádherný vlasy." " No řekla bych to samý, ale víš jak." Pokrčila jsem ramenama. Tentokrát se rozesmál tak, až jsem se bála, že padne smíchy k zemi. Vlezli jsme si pod sprchu. " Co když to nezvládnu? " "Notak, jsi můj první smrtelně nemocnej, myslíš, že to poznám? " "Bože, ty jsi hrozná. " Znovu se zasmál. "Dík. " Znovu mě políbil a pak už jsme nechali mluvit jen těla. Prozkoumával každou část mého těla a hrozně se mu líbily moje vlasy. A já se snažila mu to vracet jak nejlíp jsem uměla.

O pár hodin později jsem si chtěla zapálit, ale pak jsem si to rozmyslela.
"Jen si zapal. Umřu tak jako tak." zavrtěla jsem hlavou. " Proč to děláš? " A já po dlouhý době byla upřímná. "Protože umírám taky, jen na to nemám lékařskou zprávu a omezenej čas. " Smutně se na mě usmál a odcházel. Mezi dveřma se otočil. "Jo a nekuř, nebo umřeš." Mrknul na mě a odešel. O tejden pozěji viselo ve škole jeho parte a na něm stálo DÍKY ZA SVOBODNOU DUŠI. Život je děvka a já na chodbě plný lidí brečela pro cizího kluka.


Teach me love

7. may 2014 at 22:58 | Elie
4.5.2014
Teach me love
"KURTIZÁNA"
.......Už od 16. století však označoval milenku, konkubínu anebo profesionální společnici vysoko postavených mužů. Taková žena měla mnohdy silný politický vliv a musela umět zvládat složité diplomatické situace........

Miluju nedělní rána, no spíš poledne. Když ze mě postupně odchází páteční i sobotní kocoviny. Ty neděle, kdy vím, že jediný co musím je si udělat kafe a dát cígo v okně. Nic nedělat a jen čekat až moje kocovinový opojení ustoupí a vrátí se zasraný myšlenky. Utíkám. Utíkám tak rychle, dlouho a daleko, že už vlastně ani nevím jak dlouho. Kdy jsem začala? Asi v ten den, kdy mi taťka řekl, že bude muset vzít práci mimo Státy, někde v Kanadě. Je výzkumnej doktor, takže furt někde pendluje. Jde o to, jak to řekl.
"Beruško, doma už mě nic nedrží." "To nás tu necháš? " "Kanada přece není konec světa. Ibuprofen jim pomohl, ale nemůžou z toho těžit věčně. Za chvíli je někdo větší koupí. Mají slušně našlápnuto, teď zrovna vyvíjejí něco na rakovinu. " "Okey já to chápu. "
Můj jediný spojenece doma. Máti magor a mladší brácha tyran. To bylo před 2 měsíci. V době charterových letů to nebude problém, ale vážně mě bolel způsob jakým to řekl. A ve svých 20 jsem měla problém s tím, abych si nelehla na zem, nezačala ječet, kopat nohama a brečet, aby neodcházel.
Dostala jsem dokonalou šanci zapomenout cestou z knihovny. No co, to že jsem v módu zlobivá holka neznamená, že přestanu číst. Srazil mě k zemi, jakože totálně až jsem políbila pečlivě udržovaný trávník školního kampusu. Jediný, na co jsem myslela byly knihy. Nezničit a nepustit. Kurva to bude bolet.
"Hey quaterbacku, tady jsi u knihovny. Hřistě je vedle. " "Oh, myslel jsem, že tohle bude vítěznej touchdown." Věř mi tohle bylo jak touch, tak down."
Pomohl mi sebrat knihy. Poslední dobou se mi zlepšil odhad na lidi, doufám. Rychlej pohled. Hezkej, vtipnej, 35, levá ruka volná-svobodnej. Jop jdu do toho. "Píšeš nebo čteš? " "Lžu." Vypadlo ze mě. Kiara vs. mozek 1:0. Zamračil se. "Hey, to nedělej, prej jsou z toho vrásky. " Zamračil se ještě víc. Natáhla jsem ruku k jeho čelu. Chytil mě za zápěstí. Horko, horko, horko. "Ehm. " Odkašlal si. A pak znovu. "Proč? " Hluboký hlas = vzrušení. Usmála jsem se. "Protože můžu." A políbila ho. A jemu se to líbilo. Horko, horko, horko.
Šmátrala jsem pro klíče, když mě líbal opřenou o dveře bytu. Konečně jsme vpadli dovnitř a já věděla, že to bude stát za to, když mě zvedl a odnesl do postele. Přestal mě líbat a udýchaně se zeptal, "kolik ti je? " "Žádný osobní otázky, ok?" "Ok."
Když zmizel do koupelny, šla jsem si zapálit. Vylezl. "Chceš? " "Díky." Hm zvláštní, vypadal jako nekuřák. "Takže co studuješ? " "Žádný osobní otázky vzpomínáš? " "Jo to jo, ale viděl jsem tvůj rozvrh. Máme spolu v pondělí literaturu." "Neni u tebe trochu pozdě na univerzitu? " " Ani ne, učím." A kurva. Doprdele. Právě jsem se vyspala se svým budoucím učitelem. Jakoby mi četl myšlenky. "Možná bys příště měla preferovat osobní otázky. " Mrknul na mě. "Nevolej. " Mrkla jsem na něj zpátky. Usmál se. "Takže v pondělí." Přikývla jsem.


Den druhý

4. may 2014 at 2:05 | Elie
3.5.2014
Den druhý
"KURTIZÁNA"
.......Už od 16. století však označoval milenku, konkubínu anebo profesionální společnici vysoko postavených mužů. Taková žena měla mnohdy silný politický vliv a musela umět zvládat složité diplomatické situace........

Díkybohu za to, že má víkend tři dny. Ještě pořád bilancuju svojí situaci s rodinou. Že je máti jeblá jsem věděla už dávno, protože, kdo pojmenuje dítě Kiara? Jo jasně, pokaždý při vyslovení mýho jména někdo zmíní Lvího krále. To, že je sobecká byla novinka, nebo aspoň pro mě. Možná, že taková byla vždycky a já to jen neviděla. A možná, že jsem stejná jako ona.
Proto mě snoubenec opustil, protože jsem byla jako ona. Odešel a sním i prsten z mojí levé ruky. Dělám, že je mi to volný, protože která holka se v mým věku vdává, když není zbouchnutá. Možná ta co našla na chvíli lásku svýho života. Mám ještě řetízek, nosím ho pokaždé, když jdu ven a někoho sbalím. Takové zadostiučinění, že je se mnou a svým způsobem to vidí. Tak a máš to.
Stovky večírku a tisícovky kluků. Když nechodím ven, tak piju sama a chodím spát pozdě, protože se bojím usínat sama. Vím, že se musím ráno zase vzbudit a žít. A to mě kurva sere. Takže mám silnej náběh na to, bejt alkoholička a ještě nymfomanka-počkat to jsem vlastně byla vždycky, jen si to teď víc užívám. Nemůžu psát, skoro čvrt roku jsem nic pořádnýho nenapsala a než psát prázdný píčoviny, tak nepíšu vůbec.
Miluju černou, takže dneska to vyhrály krátky černý koktejlky s hnědejma kozačkama a svítivě modrý nehty a cigárko mezi nima. No jo, metr sedmdesát a dlouhý nohy, dvě super výhody, aspoň že ta genetika v naší rodině k něčemu je. V klidu si pokuřuju v rohu klubu, v tom je to kouzlo nikdy nikoho moc nenaháním, spíš čekám.
Zírám na pár nějaká zrzka a vysokej kluk. Zrzky jsou dycky žhavý, tancovali spolu a já nemohla odtrhnout oči. Cizí kluky nekradu, aby bylo jasno.
"Chceš se přidat?" Jasně, že se přišla zeptat ona. Žádnej sarkasmuz, myslela to vážně. Kývla jsem. Popadla mě za ruku a stoupla si za mě, stála jsem čelem k němu. A do prdele, tohle bylo žhavý jako samotný peklo. Tancovali jsme na písničku co se jmenovala Poison. Musela jsem se smát.
Tentokrát on. "Dáš si s náma panáka?" Další kývnutí, no dnes jsem okouzlující společník. "Máš krásný vlasy." Zase ona. "Vždyť jsou jen hnědý, " odpovídám. No Kiaro, fakt válíš. "Ale dlouhý a krásný, jako tvoje nohy." Hodím rychlej pohled na ní. Ona je s tím v pohodě. Hohoho, mám Vánoce, chtěj mě do trojky. Všimli si, že mi to konečně došlo. Polknu. "Jdeš do toho?" Zase ona na mě. JO kurva, jasně, že jo. Další přikývnutí.
Když si u mě v bytě začne rozpouštět vlasy, postrčí mě k ní. "Neboj, " pošeptá mi. Pak mě políbí, na ústa, na krk a prstama mi prohrábne vlasy a on se jenom dívá. Přemýšlím proč mi to nepřijde úchylný, ale zajímavý. Políbím jí zpátky (Vždycky jsem chtěla vědět jaký to je políbit holku, i přesto, že jsem na kluky). Pak si mě k sobě přitáhne on. Miluju ten pocit vzrušení, co mi vždycky proběhne žaludkem.
"Jak se jmenuješ?"
"Žádný jména, nestydím se. Jen pravidlo." Říkám mu na férovku.
Jsou fakt sehraný, ona mi rozepíná zip na šatech a on je ze mě stahuje.
Horko mi je ještě dvě hodiny potom, když to zapisuju do tohohle pitomýho sešitu. V hlavě mám vygumováno, je to skvělej pocit. Proto to dělám, konečně jdu po krátký sprše spát. Po dlouhý době vím, že to bude klidnej a hlubokej spánek.




Z deníku Kurtizány-zakladatelky klubu Nymf

3. may 2014 at 23:08 | Elie
2. 5. 2014
Den první
"KURTIZÁNA"
.......Už od 16. století však označoval milenku, konkubínu anebo profesionální společnici vysoko postavených mužů. Taková žena měla mnohdy silný politický vliv a musela umět zvládat složité diplomatické situace........

Vejška. Není lepšího místa na planetě Zemi, teda pokud vás přijmou. Mě přijali. Union College, je ta nejlepší škola, pokud se jako já chcete stát spisovatelkou. Ještě před šesti týdny to byl můj sen. Pak se to začalo nějak srát. Naštěstí jen tím stylem, že se mi rozpadá rodina a život a nějak se topím ve sračkách, ne tím stylem, že mi někdo umírá, nebo tak. Každopádně okolo mě jsou samý sračky a já mám pocit, že se v nich kurva topím až po krk. Ještě před šesti tejdnama jsem byla slušná, milá a všechny ty kecy okolo hodný holky. Ale teď se to ve mně nějak zlomilo a hodná holka je v prdeli.
Seděla jsem v okně kolejního bytu s cigárem v ruce. Večerní snažení stálo za to, vždycky jsem dokázala poznat, s kým to bude fajn a na koho si mám dát bacha.
"Neřikala si večer, že nekouříš?" A kurva, pamatoval si, co jsem řikala, dneska v noci jsem se sekla.
Vyfoukla jsem dým z okna."Jo a taky jsem říkala žádný osobní otázky."
Zvedl obě ruce, jako by se vzdával. "A kde mám košili, se zeptat můžu?"
Seskočila jsem z okna jen ve spodním prádle. Podle jeho pohledu jsem usoudila, že při mém novém nevztahovém módu se vyplatilo investovat do krajkového spodního prádla. Spoustu věcí to ulehčovalo. Hodila jsem po něm košili.
Bože miluju kluky v košili, knoflíčky jsou nejlepší žhavící strategie vůbec. Nejsem jedna z těch holek, co se stydí přiznat, že milujou sex a milování, ano je mezi tím rozdíl a zatraceně velkej. Nesnáším, ty pipky, co se pohoršujou a pak kleknou na nejbližších veřejných záchodcích. Jenže to není nic pro mě. Takovýhle věci se mají dělat pořádně. A hlavně pohodlně. Trapný dámský (zbytečně drahý) časopisy, co radí jak si zpestřit milování způsobem, že skončíte na pohotovosti, hnusně upatlaný od šlehačky nebo zklamaný, protože kupodivu existují takový věci jako klouby v těle a ty polohy jsou vážně neproveditelný. Konec mouder.
"Uvidím tě ještě?" Jo, tenhle byl fakt zásah vedle.
"Upřímně? Ne a ani ti nedám číslo, abys nemusel zapomenout mi do tří dnů zavolat, ok?"
Chlapi se dělí do tří skupin. Na ty, který chápou tenhle styl- alkohol, sex a odchod. Pak na ty, kterým je to trapný, nesměle poděkujou a zmizí. A pak na tyhle, co si myslí, že to povede ke vztahu, i když na začátku vymezíte mantinely.
"Kurvo." Jo anebo na takovýhle sráče, ty jsou extra třída ;).
"Nezaplatils, takže těžko." Vyfoukla jsem obláček dýmu do jeho doteď sladkýho xichtíku. Nejde o to, že bych byla kurva. Neplatí mi, jde o ten pocit vzrušení. O to, že mi to pomáhá zapomenout na ty sračky okolo. Už si vlastně ani nepamatuju víkend, kdy bych byla střízlivá a sama.....
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie