April 2014

Drowned

26. april 2014 at 2:08 | Elie |  Básničky
Ztracená na dně sebe sama
tak ztracená a nikým nehledaná
zamrzlá
křehká, hraji tu společenskou hru
kde jsou pravidla, já jsem tu
drink
nic necítít, být zálohou
dusím se, city ke mně nemohou
tak přijmi to, předstírej fejk
ani jedna slza, přesto stesk
be proud
take lead
be drunk
chci Tě mít
don´t stop my friends I´m fine
marry me
popřemýšlím o tom
teď hned ne až potom
let´s pretend
we were fine
now I´m lost and you´re blind
neberu si to osobně
vždyť to bylo jen na chvíli
a přátelé jsme vlastně nikdy nebyli.........

Oh yeah I'm addicted to books

21. april 2014 at 17:49 | Elie |  Téma Týdne
Moje máma říká, že mě je snažší živit než mi kupovat knihy. Protože většinou nejdu do knihy, která má méně jak 200-300 stránek a to se odráží i na ceně. Miluju knihy nové, staré, romány, povídky, básničky, sci-fi, fakta, fantasy. V podstatě je mi žánr ukradený, pokud má kniha dobrý příběh. I když favority mám mezi knihami z historie, konkrétně z té Egyptské a fantasy a sci-fi a úplně nejlépe v jednom příběhu dohromady :D
Takovou už v uvozovkách "klasiku" jako je Harry Potter mám v knihovničce a ano přiznávám poplakala jsem si jak u Siriuse, tak u Brumbála a dvojčat no i toho Snapea mi bylo líto. Panu Spisovateli Danu Brownovi jsem vděčná za mnou milovaného Roberta Langdona. Taky opěvuji Mika Ashleyeho za jeho Velkou knihu egyptských detektivek. A zbožnuji knižní vydání Stargate, statečně jsem na pláních bojovala ve všech dílech Paulova Eragona a ne není pravda, že neměl Eldesta psát ( přes sladkých 700 stran). Ale i taková klasika jako Tři mušketýří od monsinoura Dumase, nebo Babičku, Malého Bobše, Povídky z jedné a druhé kapsy, nebo Mandel pohádek se najde v mé knihovně najde a leckdy jsou to knihy velmi staré a já miluju tu vůni zašlých stránek a roztřepené okraje a ručně šité vazby. Ano přiznám se, že čtu i takové ty knihy na hodinku dvě jako je Sandra Brown a Johanna Lindsey, ale když je nouze....znáte to. Dobře budu upřímná a přiznám i Meyerovou a její upíry, ale zas jí musím uznat, že v knize není Isabela tak jednorozměrná, plochá, nudná a nemastná neslaná jako její filmová představitelka, sory Kristen. Taky čtu Hru o trůny, ze seriálu jsem viděla pár dílů a no jak už to bývá, knihy vedou. Nesmím zapomenout na Elisabeth Petersovou a její knihy o Egyptě, dodnes si nejsem jistá, jestli to opravdu zažila nebo je to z části fikce, vlastně kromě ní to neví nikdo :D. Taky musím zmínit spolupráci pánů Scotta a Gordona, protože jejich Dálná brána a navazující Lessekův klíč jsou nádherné fantasy. A nesmím zapomenout na Michaela Peinkofera a jeho Lady Kincaidovou, tak trochu Lara Croft akorát asi o dvě století dříve :D A ano můj milovaný Andrew Davidson a Srdce netvora, dokonalost :)
Co někteří přečtou za celý život, zvládám za měsíce. Strašně ráda na chvíli uteču do jiného života, reality nebo celých světů. Cítím se dobře a spokojeně v knižních světech ovládaných mou fantazií. Ráda se vracím ke knihám a hlavním postavám jako ke starým známým. Proto mám ráda knihy místo filmů, ve filmu vám vše naservírují až pod nos a nezbyde místo pro fantazii. Miluju čtení venku za krásného počasí nebo v otevřeném okně, vlastně všude.


Break the rulez

13. april 2014 at 0:24 | Elie |  Úvahy
Porušování pravidel. Pro někoho noční můra, pro někoho zábava. Pro mě rozhodně noční můra. Jo jsem srab :D Moc a všeho se bojím. V angličtině je pro to pěkné slovo "consequences"- následky.Jsem takovej ten typ člověka, kterému pravidla poskytují jakousi oporu (existuje něco jako skrytý autismus? :D) Jistotu, že něco bude tak jak má být. I když spíš než pravidla by se to dalo definovat jako zajeté koleje. Jenže víte, jak to dopadá s přehradou. Drží, drží, drží....a když povolí, no je to spooooooooustu vody. Nejhorší je, když máte na tu rebelii opravdu chuť. U mě to začalo účesem, hooooooooodně jsem zkrátila vlasy (vypadám líp :D). Zmněnila jsem oblékání, snad k dobrému. Neřeším a nestresuju se s každou pitomostí (bylo to až chorobný :D) Bavím se s lidma :) Bavím se celkově. Vytáhla jsem zase svojí svítivě zelenou koženou bundu z motorkářského období. Nepiju alkohol a držím dietu, ale když jsem dneska seděla u nás na rozhledně s pytlíkem chipsů a friscem, v uších sluchátka a koukala dolu na smradlavý Ústí, tak svým způsobem jsem byla v tu chvíli nejšťastnější člověk na světě. Má soukromá rebelie. Každý by měl jednou za čas porušit pravidla a žít.

I´m ( not ) naive

9. april 2014 at 22:28 | Elie |  Úvahy
Včera jsem byla na plazmě, naštestí darovat :) Byla jsem objednaná na pátou. Byla jsem už podruhé, takže všechno probíhalo v pohodě a já jsem odcházela v okolo šesté. V tu dobu zařízení zavírá. Tak jsem si v klidu popíjela bílou čokoládu z automatu a najednou se tam přiřítil mladý kluk možná tak okolo pětadvaceti. Sestřička mu řekla, že ho nevezmou protože 1)měl přijet na 10-omluvil se, že byl s dcerou na pohotovosti 2)měl nezhojenou krevní sraženinu(což odporuje podmínkám pro dárcovství) Dotyčný mladík začal vyvádět, že ho musí vzít, že nemá peníze na cestu domu. Chvíli se sestřičkama i s doktorkou dohadoval a pak odešel. Sestry se pak bavily mezi sebou o tom, že posledně přišel darovat opilý a už v té době měl to zranění. Já chápu, že ne všichni chodí darovat pro dobrý pocit, ale pro peníze. U sebe to beru tak, že dělám dobrou věc a ty peníze za to jsou příjemný bonus k pocitu, že něco dělám pro druhé. Mladík říkal, že má dceru, tak potom nechápu jak může být bez peněz, je to hrozně nezodpovědné a zároveň hrozně smutné. Ale možná, že mě víc dostala reakce a tón sester, jak se bavily mezi sebou byly vyloženě hnusné, já chápu, že není jejich povinost mu pomoct, ale bylo mi z toho šíleně smutno. Vím, že to mohl být alkoholik, feťák, sociální případ nebo prostě jen mladej kluk s dítětem bez práce, ale to jak o něm mluvily se mi vyloženě hnusilo. Ale popravdě bála jsem se odejít s těmi penězi, sama, to opravdu musím přiznat. Měla jsem strach, ale i tak mi ho bylo líto. Přivádí mě to k otázce jak moc velkou smůlu či neschopnost nebo v jakém srabu musí člověk být, že si nedokáže najít práci nebo lépe rozložit finance, že spoléhá na tohle jako stálý příjem peněz. Prostě mě to opravdu rozhodilo, ne že bych žila na obláčku a nevěděla, jak zlej život někdy je, ale bylo to jako taková ta nečekaná rána pěstí do žaludku.

Life is party

2. april 2014 at 0:18 | Elie |  Úvahy
Ve svém životě jsem měla tři opravdové lásky, z toho ta první byla platonická (a díkybohu platonickou zůstala). A ty další dvě co už se opravdu počítají byly fakt velké, takové ty pravé na které máte nárok jen parkrát v životě. Ne vážně, kolikrát má člověk nárok na tu opravdovou lásku s velkým L ? Myslím, že už jsem svůj limit vyčerpala na celý život. Dostala jsem totiž hned dvě :). Takže, když už jsem poznala opravdovou lásku, tak mi nezbývá nic jiného než si začít užívat život naplno. A jak že se to říká? K hodným klukům se chodí holky vyplakat a s těmi zlými vyspat. Někdy mám pocit, že my ženský (netvrdím, že všechny, ale většina) strašně moc lpíme na citech a neumíme si užívat. Ano i já tímhle trpím, ale právě teď mám období kdy hodlám žít a to na plný pecky. V létě se chystám pracovně na měsíc do Itálie a příští rok bych chtěla s Erasmem někam za čáru a nejlíp už permanentně, ale kdo ví, léto přijde dřív než stihneme zhubnout do plavek a já se snad v říjnu doplazím do druháku na vejšče :) a pak snad sbohem republiko.
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie