February 2012

Epitaf

22. february 2012 at 16:43 | Elie |  Úvahy
Zemřela tiše, tak jak žila, zlá, smutná a nenáviděná

Rumová víla

18. february 2012 at 22:15 | Elie |  Básničky
Malá rumová víla
se v duši tvé usadila
na ostatní démony cení zoubky
pomalu šroubuje uzávěr vodky
svléka tě do naha, svléká tvé tělo
děsivé myšlenky tvou privátní celou

Darkness

18. february 2012 at 22:09 | Elie |  Téma Týdne
Tma jako v pytli, pro někoho obyčejná věta, pro někoho realita života. Teď nemluvím jen o slepých lidech, ale i o těch, kteří bloudí na tomhle světě a jsou ztraceni ve svém životě bez světla. I v té nejnevinější bytosti na světě je temnota v hloubi jeho duše, je tam skrytá a čeká na svou šanci až bude moci ven. Někteří lidé jsou přímo vyděšení tím, že je jejich vlastní temnota ovládne. Celý život se kontrolují a upínají k věcem, které je mají držet v té správné rovině. A všichni tihle "hodní" lidé hluboce ve skrytu duše obdivují všechny druhy anarchismu, protože se nedokáží vymanit ze svých škatulek. Rebelie ať už jakákoliv je sexy a nesmírně dráždivě vzrušující. Omamný pocit moci z téhle pradávné touhy. Je v každém z nás, ale kdopak si to dobrovolně přizná? Kdopak vstane a nahlas řekne, že někoho praštit, pokud vás nasere je nesmírně vzrušující, ta moc a adrenalin. Kdopak si přizná zvrácenou opojnost toho, když máte nad někým moc? Proč lidé úmyslně vraždí? Pro ten moment, tu chvíli, když z někoho pomalu vyprchává život a oni to mají pod kontrolou. To oni určují, kdy zhasne jiskra v očích obětí. Proto vraží pro tu touhu ovládnout život. Všichni jsme zvrácení hříšníci, je to v každém z nás... Jaký je to asi pocit padnout do své vlastní temnot a nechat lapit do sítí zvrácenosti, chvíli se nestarat co na to budou říkat lidé? Asi jako pocit, když máte někomu pozádu padnout do náruče, zda vás chytí. A vsaďte se, že ona vás chytí a pěkně omotá svými chapadýlky a zapustí je do páteře, jak jí jednou podlehnete už nikdy neodejde.....

What would happen if...

16. february 2012 at 15:58 | Elie |  Téma Týdne
No, tahle věta se mi poslední dobou honí v hlavě často, ale minulost je minulost a už se změnit nedá... Je zbytečné řešit co by kdyby, ale stejně vám to nedá a pěkně to hlodá váš mozeček. Mučíte se tím, co jste mohli udělat jinak, nebo lépe. Ale minulost je minulost a jediné co můžete změnit je budoucnost. Ne vše se dá vrátit a napravit, ale můžete to zkusit znovu a tentokrát to udělat lépe. Potvrdíte si své kdyby, ale jaké pak přijde zklamání, když zjistíte, že přijde jiné a nebo že by snad ne? Že by se vám dostalo takového štestí, že by to vyšlo? Jeden nikdy neví, co se stane...Nekonečně krát jsem se trýznila tím, co by kdyby,než mi to došlo, že je to naprosto zbytečné, minulost je minulost. Ale co by se stalo, kdyby jsme měli své strážné anděly a měli možnost své chyby napravit? Možná to chci vědet a možná ne, protože změnou minulosti se mění i budoucnost. Čemu všemu bych se vyvarovala a čemu rovnou vyhnula? Nikdy bych nešla na zemědělku, ale na zdrávku, ale pak bych nepoznala lásku... I když jeho ztráta bolí, nelituju jediné vteřiny s ním. Jsem ráda, že jsem to poznala i s tou bolestí co k tomu patří... Každý by chtěl něco změnit a chtěl vědět, co by bylo kdyby, ale takhle to v životě nechodí. Já se tu trápím se svým srdcem, ale vím, že jsou i lidé, kteří jsou na tom hůř. Zavinili smrtelnou dopravní nehodu, zemřeli jim partneři, kamarádi, rodiče, dívky, jež se rozhodly pro potrat, nebo někoho opustit a spoustu horších věcí jenže mě teď trápí tohle....No i jeden článek píšu několik dní a najednou se moje kdyby stalo skutečností. Co když přijde jiné a jak mám přesvědčit mozek, že třeba má srdce jednou pravdu..Bojím se, že přijde jiné, a tak jediné co mi zbývá je naděje, že tentokrát to vyjde.

Short poem

13. february 2012 at 17:06 | Elie |  Básničky
Některé věci se nedají změnit ani napravit,
ale lze je udělat znovu a líp....

Kruh nemá začátek

6. february 2012 at 22:08 | Elie |  Úvahy
Poslední dobou se stávám zvráceným tvorem. Mám chuť psát o děvkách, válkách a teroru, je to zvrácené a přitom mě na tom cosi těší. Ten zvláštní pocit bezútěšnosti, že svět je tak zkurvený a já toužím být děsně sprostá a nepsat v nadávkách hvězdičky. Samotnou mě mrazí po páteři a zároveň mám šílenou chuť se smát. Že jsem magor?! Usmívám se a odpovídám, že nikoliv. To jen realita přišla a zaťukala mi na čelo a vtiskla nekonečný smrtící polibek. A že jsem pesimista? Směju se ještě víc, protože to ostatní nevidí, ale já ano. Po tváři se mi rozlévá úsměv pochopení, že já to vím. Prostě se usmívám jako dement. To je ono ten pocit, kdy to každému dojde, že je konec. Ze začátku to bolí a trápí to každou zmučenou duši a snaží se to každý změnit, zastavit to, zabránit konci. Jenže je to zbytečné, i když bojujete drtí vás to a lapete po dechu, ležíte těsně pod hladinou a víte, že vás od kyslíku drží jen pár centimetrů vody a bojujete o nádech a pak vám to dojde. Je konec. A pak to přijde ten naprostý klid, kdy víte, že JE konec. To je ono, prostě jen zavřete oči a nahodíte smile. Nirvána? Nebo pochopení, když jste se praštili do hlavy o tu zasranou poličku?! Je to fuk, je to to co člověk hledá celý život. Tajemství, tajemství není v tom jak žít, tajemství je v tom, jak zemřít. Tajemství jsou všechny konce, ať už končí cokoliv, protože když to začíná vaše srdce se může zbláznit. Běží a utíká, jako o překot a ten pocit, že vám každou chvíli pukne hrudník a pak najednou, ten pocit jako když pauznete film, srdce zakopne a udělá kotrmelec, přestane bít. Chce se vám zvracet a cítíte přímo bytelně touho zemřít, ale jen do té doby než vám to dojde. Než vám dojde, že to skončilo a pak to přijde ten klid pro duši i srdce. Víte, že to skončilo a tak strašně moc se vám uleví a bolest zmízí, dýcháte, srdce buší, hrudník se rozpíná. Protože když to pochopíte a rozluštíte tohle tajemství ostatní vám jsou ukradená, protože není důležité jak to začalo a jak to skončí. Po konci musí vždy přijít začátek. Kruh nemá konec a fénix vždy povstane z popela, po bouře přichází slunce a po přílivu odliv. Aby byl začátek musí být konec, nemusí být šťastný, ale nějaký být musí. Je jedno jaký ;) Je zbytečné se někam hnát a myslet si, že utečete. Nikdy a nikdo neuteče. Myslete si o mě co chcete, klidně i, že jsem psychopat, ale jednou vám to taky dojde. Protože kruh nemá začátek........

Manuál

5. february 2012 at 19:47 | Elie |  Básničky
tak ty holka čekáš manuál jak žít?
směju se ti, posrala ses? co víc chtít?
no tak a co, že padáš na hubu
tak sakra neřvi, ať neděláš ostudu
čekáš, že ti někdo podá ruku
a pořád věříš všem klukům
musíš bejt děvka, abys byla v kurzu
a bez podrpdy trojky pod blůzu
nestěžuj si na nedostatek gentlemanů
už i oni choděj radši do bordelů
tak natáhni dlouhý ladný nohy a kolena od sebe
v zakouřeným nočním klubu třeba tě tam někdo ojede ;)
čekáš prince a bílýho oře?
leda težkýho frajera v naleštěný káře
minisukně, zlatokopky vedou
zvykni si a bojuj, že každej ojebává s tebou

Ledová královna

5. february 2012 at 16:51 | Elie
V jednom království žila byla jedna princezna, nebyla hezká a ani moc hubena, nebyla to typická princezna, ale byla děsně mazaná a chytrá. Lidem se snažila pomáhat, avšak neměli ji rádi a přezdívali jí ledová královna, což princeznu strašně trápilo. A tak se princezna schovávala v mramorovém paláci a četla tisíce knih a díky jejím hrdinům unikala realitě. Když už jí všichni okolo přesvědčili, ze je špatná a zlá a její život nemá pro nikoho cenu, objevil se krásný princ, který viděl její vnitřní krásu. Navzájem si ukázali, že život není zas tak špatný. Najednou si princezna uvědomila, že bez prince nechce žít. Ale i když ta princezna byla mazaná, láska ji přelstila a princ odcválal na bílém oři za devatero hor i řek. Avšak princezna už netruchlí, vyráží do lesů na lovy se svou družinou. Jenže teprve teď se stala ledovou královnou, a to i přesto, že pro přátele má srdce odemčené, ale pro lásku otevírá mramorovou náruč a hladomornu.

Desperate

5. february 2012 at 14:03 | Elie |  Téma Týdne
Zoufalost je největší zbraň na světě. Nutí dělat lidi něco, co by v životě neudělali a zároveň vybičovat k neuvěřitelným výkonům. Ale někdy vás to vybičuje k výkonům, které jsou sice k něčemu, ale toho čeho jste chtěli dosáhnout jste nedosáhli... Zoufalství to je ten nechutný svíravý pocit, co vám drtí hrudník a nemůžete se ho zbavit. Je jako váš nejlepší přítel, co vám říká, jak špatní jste a nechce odejít. Našeptává vám tenkým hláskem, že vás dostane, že jste nuly, které nic nedokáží. A jednoho dne vás to tak na***e, že prostě vás to donutí se zamyslet a něco dokázat. Ten pocit, co vás zabíjí a zašlapává do země, když vám někdo dá naději a pak vám ji zas vezme a vy víte, že je to prostě na ho**o a nic s tím nemůžete udělat, to je zoufalství. Když vidíte, jak odchází člověk, kterého milujete a víte, že to nemůžete nijak změnit a vidíte už jen jeho záda TO je zoufalství. Absolutní temno, co vám drásá duši a zpomaluje tlukot srdce, co vás jako mlha se postupně ovíjí kolem kotníků až prostoupí celé vaše tělo, pohltí každou buňku a uhasí každou žhnoucí jiskřičku naděje. Počká až padnete na kolena sváže vám ruce za záda a setne hlavu, ale ještě předtím pozře duši a vytrhne srdce z těla. Až skončí se svým dílem zbyde z vás troska neschopná citu, dechu i pohybu. A pak vám to dojde, přijde klid. Náhle osvícení, dojde vám, že je konec, že světlo na konci tunelu nikdy nebude a v tu chvíli vás zamrazí celé tělo a na tváři vám vyvstane ďábelský úsměv, protože už víte co je zač a hlavně už víte co přijde. A tak se jak debil usmíváte, protože víte, že přišlo vysvobození, a že jediná jistota ve vašem životě je smrt. A tak čekáte paradoxně krátce i neskutečně dlouze, čekáte na vysvobození, protože smrt hraje pokr se zoufalstvím a oba dva blufují, ale vyhraje jen jeden.
THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie