Když se nikdo(jiný) nedívá

Friday at 13:34 | Elie |  Téma Týdne
Někdy se dá krása zachytit opravdu jen srdcem. Opět sedím na "své " rozhledně a dívám se na město při západu slunce. Fotila jsem jak o život, ale došla mi baterka v telefonu. Tak opět sedím a píšu. Dívám se vzhůru do kobaltových mraků a obdivuji tanec vlaštovek lovících hmyz. Přemýšlím o tom jaké to je být ptákem. Jaký to musí být pocit řídit se jen jediným, gravitací. Dívám se jak ostrými křídly řezou zlaté pruhy slunce prosvítajícího skrz mraky. Nechávám umírat vteřiny mezi hlubokými nádechy. Cítím, jak se mi představou nekonečné svobody rozpíná srdce a je mi příjemně lehce. Jak se mi vzduchem rozpínají plíce při střemhlavém pádu, neslyším nic kromě hvizdu větru a můj nadšený křik zaniká svázaný provazy vzduchu a padá dolů k zemi, kde se roztříští na tisíce malých písmen. Mít absolutní jistotu v sebe a nekonečnost prostoru. Dívám se na zlaté pruhy slunce, vypadající jako prsty milence, jež se lehce dotýkají kůže své milenky,s takovou lehkostí se paprsky dotýkají země. Nikdo jiný se kromě mě nedívá a vážně mě to nutí brečet, tak brečím, nikdo to neuvidí. Nebe se mnou souhlasí a začalo pršet a nad městem se rozvinuly dvě nádherné duhy. Nevím jestli takhle chutná štěstí, ale tenhle pocit, který mám se mi moc líbí a ačkoliv jsem tenhle měsíc zmokla snad už popáté, obětuji další promočené ponožky a kochám se tou krásou, než úplně promočená doběhnu domů a volám babče, ať se koukne z okna. Právě v těchto okamžicích mám ještě chuť věřit v lásku a lidi, v maličkosti v nichž se dá vidět krása a pomíjivost života, problém je, že mi přijde, že se málokdo dívá...
 

When nobody's watching

21. may 2017 at 22:54 | Elie
Mám oči, které vidí
Mám oči, které pláčou
Mám srdce, které bije
Mám srdce, které miluje
Mám duši, která bolí
Mám duši, která je svobodná
Mám ruce, které prosí
Mám ruce, které něžně hladí
Mám paže, které dusí
Mám paže, které objímají
Mám slzy, které tečou
Mam slzy, které léčí
Mám bolest, která tíží
Mám bolest, která ničí
Mám lásku, kterou dávám
Mám lásku, kterou vzdávám
Mám uši, které slyší
Mám uši, které naslouchají
Mám oči, které vidí i když se nedívají
Mám všechno a zároveň nic, když se nikdo nedívá...

Bubliny nemají rohy...

5. may 2017 at 19:38 | Elie |  Téma Týdne
Tak jako kruh nemá konec, tak bublina nemá rohy, a tak se všechno odráží ze všech stran. Najednou má milion lidí potřebu sdělit svůj názor, aniž by se jich kdokoliv ptal, nebo se jich to jakkoliv týkalo. Je to až neskutečné kolik lidí se sere do věcí, do kterých jim nic není. Tak jsem se holt zamilovala do špatného kluka, ale jsou to moje pocity a do těch mi nemá nikdo co kecat. Je to opravdu jako v bublině, není kam utéct.
  • Vybrala sis největšího děvkaře z týmu
  • Jako vidělo vás dost lidí odcházet spolu
  • Proč zrovna on, to není kluk pro Tebe, pro hodnou holku
  • Ty jo, ty jsi taky docela hustá, víš, že má holku? Nevíš, jo. Notak asi nemá no.
  • Jako já jsem Tě chtěl pozvat někam na rande, no ale když jsi spala s ním, tak mě to přešlo
  • Jemu jsi dala a se mnou spát nechceš, to je docela vtipný
  • Řikal jsem si, že kdybys s někým z týmu spala, byl by to on
  • Nečekáš snad, že když jste spolu spali, tak že si s Tebou něco začne, že ne?
  • Tak Tě konečně uhnal co? No co tak koukáš, myslím, že se mu líbíš už dost dlouho
  • Viděl vás spolu dvakrát odcházet ten nejvíc ukecanej člověk z týmu, cos čekala?
  • Líbíš se mi, ale evidentně jsi zakoukaná do něj
  • Je to kretén, akorát má z Tebe prdel a ty mu na to vždycky skočíš
  • Proč mi nic neřekneš, taky Ti říkám všechno
  • Běž na to rande, jednou Tě to nezabije, ser na něj
  • Ty ho máš fakt ráda, co?
  • Akorát Ti ublíží..

 


Noc na ostrově

28. march 2017 at 0:12 | Elie |  Básničky
Po dvě uloupené noci jsem měla
to měkké teplo Tvého těla
čekala jsem, že to otočíš
a Ty děláš, že neveříš
vina několika faktorů
sorry o lásce hovno vím,
tak jsem zabouchla dveře a šla domů
nikdo mi neřekl pravidla hry
tak sorry, že jsem trochu v prdeli
zas předstírat, že se nic nestalo(?)
protože by to nebylo na stálo(?)
a co jsem k Tobě cítila je vlastně fuk
stále jsem zůstala jenom kámoškou na jeden šuk


The End of the Road

12. february 2017 at 16:23 | Elie |  Téma Týdne
Není to všechno a není to dost
není to nenávist a není to zlost
není to láska a není to strach
není to flirt a není to krach
není to nic a není to málo
nechci chtít, aby se to stalo
nechci říct pravdu a nechci lhát
chci být sváděna a neprohrát
nechci být všechno a nechci být víc
nechci být málo a nechci být nic
chci dojít na konec
ale přitom začít od začátku
nechci být pitomec
a uvěřit na pohádku

Kluk s ostrovy v očích

11. february 2017 at 17:53 | Elie |  Nezařazené
Slovy sira Isaaca Newtona...Každá akce vyvolá reakci. Jen možná někteří z nás nedávali zas až takový pozor na hodinách fyziky. Je zvláštní, jak nás někteří lidé přitahují. Obzvlášť nás píšící, poznáme lidi s příběhem. S příběhem, který stojí za to být odhalený. Takoví lidé nás přitahují jako můru plamen.

Mám jednoho takového kamaráda. Být s ním v jedné místnosti je jako dát k sobě opačné magnety. Pomalu se sunou k sobě a když už to člověk nečeká, cvak a přitáhnou se. Je to jako stání na hraně útesu a čekání na pád.
Dlouho mi trvalo, než jsem si byla schopná přiznat, že právě tenhle člověk mě přitahuje. A co život a alkohol nechce, vyskytnou se situace, kdy vyplují na povrch i ty nejvíce popírané skutečnosti. Posledních pár let pracuji na svém statutu mrchy, ba dokonce si na tom zakládám a tak se stalo, že tenhle člověk si myslí, že kdyby něco zkusil ,tak ho pošlu do hajzlu. To byla jeho slova. No jedno pozitivum to má, Mrcha je mrtvá, ať žije Mrcha opravdu se mi povedlo vytvořit dokonalou iluzi potvory. Je to zvláštní, zrovna u něj jsem měla dost často pocit, že vidí skrz mě, což mě děsilo a i právě to mě přitahovalo.

A zároveň z něj mám pocit, že se tím baví a zároveň přemýšlím, zda má takovou chuť položit své ruce na mě, tak jako já mám chuť položit své ruce na něj. Vím, že by to bylo dobrodružství, které by stálo za to. Malá jiskra a shoříš.

Nebo prostě jen možná vyvozuji špatné závěry. Vždy si vzpomenu na film Až tak moc Tě nežere. Vlastně je to na palici. Jo nebo ne. Náznaky, psaní, flirtování a pak zas nic, ticho po pěšině. Stále čekám, až se jednou rozhoupe popadne mě. Nejsem zrovna dvakrát svěřovací typ, ale funguje u mě princip, že co napíšu už mi nezatěžuje hlavu a tohle mi běhá v hlavě, jako křeček v kolečku. Možná je celé kouzlo v tom, že ho nemůžu mít a možná taky ne, ale to se nejspíš nedozvím....

Gotham City

7. february 2017 at 17:07 | Elie |  Básničky
Žiju v temném Gothamu
pod rouškou noci
kde světla je po skrovnu
a chci mít pocit
když měsíc zakryje mrak,
že můžu létat vysoko, jak papírový drak
Gotham nebo Sin City
hřích, město, já a ty
vrcholky mrakodrapů, které mi patří
sváděj mě a zas to zapři
nehtama poznamenám Tvé záda
abys věděl, že tuhle hru mám ráda
nechci být Jokerem, nebo Catwoman v kůži
nebudu poražena
budou, tou která touží
chci dál hrát
ale každá hra, musí jednou skončit
který z nás dá mat?


After all this time....

5. december 2016 at 16:57 | Elie |  Téma Týdne
Sedím v kuchyni s mojí mámou a koukám na ní, jak odklepává popel z cigarety do popelníku. Nervózně si poposednu.
"Mami," opatrně ji oslovím. "Budu se rozvádět." pokračuju.
Podívá se na mě a ztratí se mi v myšlenkách. Od tý doby, co táta umřel to dělá často. Ztrácí se ve vzpomínkách, ale tentokrát, když se na mě podívá nemá tak vzdálený výraz.
"Miluješ ho? Víš, že je to ten pravý?" zeptá se a upřeně na mé kouká.
"Ano mami, vím."
Pokývá hlavou. "Už jsem ti někdy vyprávěla o mé velké lásce?"
Udiveně se na ni podívám. "Copak tvoje láska nebyl táta?"
"Tvého tátu jsem milovala. Ale v životě existuje jen jeden člověk, který je tou jedinou velkou láskou. I když s ním nezůstaneš do konce života, stejně víš, že ho tak dlouho budeš milovat. Tak o něj bojuj, nenech ho odejít."
"Mami?! Kdys toho týpka milovala?"
"Když mi bylo 19 tak jsme se poznali...."a pak mi moje máma poprvé v mých 35 vyprávěla o lásce svého života. Milovala mého tátu, to vím, ale zároveň milovala přes 40 let i někoho jiného.Vlastně mi nepřišlo, že to bylo vůči taťkovi špatné, spíš mi bylo mámy líto. Přes čtyřicet let o tom mlčela.
"Mami, miluješ ho. I po všech těch letech....."

After all this time? Still believe in fairytales

1. december 2016 at 13:22 | Elie |  Téma Týdne
Občas, když se podívám do zrcadla, tak si říkám, že jsem prostě moc velká mrcha, než aby mě někdo miloval. Vlastně si na tom zakládám. Radši, ať se lidi bojí Tebe, než aby ses ty musel bát jich.
Kdo se mi po těch všech zklamáních může divit.
A přece, když jsem byla teď v neděli na slavnostím rozsvícení našeho stromečku, jsem dostala důkaz, že tak nahnutý to se mnou asi nebude. Stála jsem na náměstí se svou kamarádkou a její rodinou. Stála jsem pod tou spoustou stromů v aleji, které byly zhasnuté a mrzla mi prdel neskutečným způsobem, moderátor pořád kecal a protahoval to rozsvícení do nekonečna. Jenže když se všechna ta světýlka po půl hodině mrznutí rozsvítila, tak mě na ten malý okamžik zahřálo, cítila jsem zvláštní klid a radost.
Včera, když jsem byla ve městě nakupovat, po páté hodině, už když se setmělo, tak začal padat sníh. Bylo to nečekané, všude svítila světýlka a já zvedla hlavu směrem vzhůru k té černočerné temnotě a začaly na mě padat ty malé bílé drobounké vločky a opět mi bylo dobře a radostně. Možná je to blížícími se Vánocemi, protože mě dojímá i blbá reklama se psem od Vodafonu.
Ale jestli někomu řeknete, že mám srdce, popřu to.
Už asi po milionté uvidím Popelku, ale těším se na to i po těch letech.

A až zas budu sedět v obýváku na Štědrý den a budu sledovat televizi, tak se sama sebe budu ptát... A ty po těch letech stále věříš na pohádky?

Srdce z kovu

26. november 2016 at 23:26 | Elie |  Téma Týdne
Malý mechanický anděl sedí v rohu
snaží se pochopit tikot malého kovu
tiše naslouchá a lehce se krčí
jak v malém tělíčku lehounce chrčí
jednou dlouze, jednou krátce
jednou ztuha, jednou hladce
tlukot sem a tikot tam
kdepak jenom srdce mám?
stále pracuje, lehce přede
co jen to malé srdéčko svede
a tak přemýšlí a myšlenkách tápe
celičký ztracený, aniž chápe,
že chce-li sladký život žíť
nesmí to srdéčko z kovu mít

Where to go next

THX 4 visit. P.S:Come back soon Elie